STATNI ZDRAVOTNI USTAV Srobarova 48, Praha 10, 100 42

Vypracovano v ramci vyzkumneho zameru "Zdravotni rizika zivotniho prostredi", jehoz nositelem je Statni zdravotni ustav Centrum hygieny zivotniho prostredi

Cil c. 3: Nove kontaminanty pitne vody a vody pro rekreaci

Dilci ukol: Metodicke pristupy reseni vyskytu kontaminantu hodnoceni rizika, napravna a preventivni opatreni (resitel MUDr. Frantisek Kozisek, CSc.)

Resitelske pracoviste: SZU CHZP, Narodni referencni centrum pro pitnou vodu, vedouci MUDr. F.Kozisek, CSc.

Reditel ustavu (SZU): Doc. MUDr. Jaroslav Kriz

Vedouci centra (CHZP): MUDr. Ruzena Kubinova

Pitnou vodu lze obecne popsat jako system ve vode (H₂O) rozpustenych plynu a latek anorganicke i organicke povahy. Prednim zastupcem prirozene anorganicke slozky je ukazatel tzv. tvrdosti vody. I kdyz jde z ciste chemickeho hlediska o termin zastaraly, nespravny a opusteny, mezi laickou i odbornou verejnosti jde o vzity pojem, se kterym se muzeme dodnes setkat i v moderni odborne literature.

Definice a jednotky tvrdosti vody

Prestoze tvrdost vody predstavuje vyznamny podil mineralizace vody, nebyla nikdy jednotne definovana. Obecne se tvrdosti vody rozumi koncentrace vsech vicemocnych kationtu kovu alkalickych zemin, coz je sice v podstate suma vapniku (Ca) a horciku (Mg), ale prispet mohou tez dalsi prvky: hlinik, mangan, zinek, baryum, stroncium, zelezo. Podrobny popis parametru z chemickeho hlediska lze nalezt v odborne literature (Pitter, 1999). Stejne jako ruznych definic pak vzniklo jednotek tvrdosti. Od vyjadrovani tvrdosti ve stupnich (nemeckych, francouzskych, anglickych) se jiz upousti, v anglosaske literature se lze stale setkat s vyjadrenim tvrdosti jako ekvivalentu CaCO₃ (mg/l) nebo CaO (mg/l). Stanovuje-li se tvrdost jako suma Ca + Mg, coz je i soucasny cesky pripad, vysledek se vyjadruje v mmol/l.

Predevsim z technickeho hlediska bylo navrzeno mnoho rozdeleni, resp. stupnic tvrdosti vody (napr.: velmi mekka mekka stredne tvrda tvrda velmi tvrda). Zatimco obe extremni oblasti tvrdosti jsou bez diskuse nezadouci z hlediska zdravotniho i technickeho, urcit optimalni koncentraci Ca a Mg v pitne vode neni snadne a pozadavek zdravotni se nemusi prekryvat s technickym.

Zdravotni vyznam tvrdosti vody historie vyzkumu

Zdravotni prinos urciteho obsahu Ca a Mg v pitne vode byl - predevsim diky popularnimu sloganu H.A.Schroedera (jednoho z prvnich prukopniku vyzkumu v teto oblasti) "Cim tvrdsi voda, tim mekci arterie" - znam hygienikum i vodohospodarum jiz od konce 60.let. Dnes vsak jako by byl tento poznatek povazovan bud za archaicky nebo natolik samozrejmy, ze je v bezne (hygienicke) praxi temer opomijen. Jeho aktualnost vsak stoupa umerne se soucasnym rozmachem ruznych (staro)novych technickych metod upravy vody, ktere obsah vapniku a horciku bud vyznamne snizuji nebo se snazi jejich (predevsim technicky) ucinek ruzne eliminovat.

Pripomenme si vsak historii vyzkumu i soucasny stav poznani zdravotnich ucinku vapniku a horciku ve vode.

O tom, ze take pitna voda muze byt zdrojem esencialnich (t.j. pro zivot nezbytnych) prvku jako je Ca a Mg, se vedelo jiz pred druhou svetovou valkou a tento "nutricni" vyznam se pripomina jiz v tehdejsich hygienickych publikacich (Kabrhel, 1927). Primy dukaz o zdravotnim vlivu ruzne tvrdych vod se vsak objevil az koncem 50.let. Vztah mezi tvrdosti vody a cetnosti vyskytu cevnich onemocneni poprve v literature popsal japonsky chemik J.Kobayashi (Kobayashi, 1957), kdyz na zaklade epidemiologickeho rozboru ukazal, ze umrtnost na mozkove cevni choroby (mozkove krvaceni apoplexie) je vyssi v okoli japonskych rek, ktere maji kyselejsi (mekci) vodu, v porovnani s rekami zasaditejsimi (tvrdsimi), odkud byla voda vyuzivana pro pitne ucely.

Nasledovala rada dalsich studii, ktere v naproste vetsine neprimy vztah mezi tvrdosti vody a umrtnosti na srdecne cevni neboli kardiovaskularni onemocneni (dale KVO) potvrdily. K neznamejsim patrily prace Americana H.A.Schroedera, ktery m.j. prokazal vztah mezi umrtnosti na KVO u muzu 45-64 let a tvrdosti vody v 163 nejvetsich mestech USA (Schroeder, 1960); dale prace Morrise ve Walesu (Morris et al, 1961) a jinych autoru z Kanady, Finska, Italie, Svedska atd. Prehled nejdulezitejsich praci 60.let byl publikovan napr. v Bulletinu WHO (Masironi et al, 1972).

Zajimava byla prace z Velke Britanie (Crawford et al, 1971), ktera sledovala zmeny vyvoje umrtnosti na KVO v zavislosti na tvrdosti vody v 11 britskych mestech mezi lety 1950 a 1960. Tvrdost se zvysila v peti, naopak snizila v sesti mestech. V tomto obdobi se umrtnost na KVO v Britanii zvysila prumerne o 10%, avsak v mestech, kde doslo k poklesu tvrdosti vody, vzrostla o 20%, zatimco v mestech, kde doslo v uvedenem obdobi k narustu tvrdosti vody (zmenou zdroje), vzrostla jen o 8,5%.

Dulezite bylo take zjisteni vyznamneho rozdilu patologickych zmen cev a srdce a obsahu horciku v srdecnim svalu mezi muzi zemrelymi na nahlou srdecni prihodu a muzi zemrelymi pri nehodach, resp. mezi muzi zijicimi v oblastech s mekkou a tvrdou vodou: tvrdsi voda znamenala i vyssi obsah horciku v srdecnim svalu (Crawford et al, 1967; Neri et al, 1975; a prace citovane v Rubenowitz et al, 1999).

Behem uvodnich dvaceti let vyzkumu bylo na tema tvrdost vody a KVO publikovano pres 100 odbornych praci. Jejich castecne shrnuti a zhodnoceni lze nalezt napr. v knize "Pitna voda a kardiovaskularni onemocneni" (Calabrese et al, 1980), ktera vysla jako sbornik ze stejnojmenne velke mezinarodni konference.

Koncem 70.let se otazce optimalniho slozeni pitne vody, zejmena ve vztahu k problematice ziskavani pitne vody odsolovanim, venovala take Svetova zdravotnicka organizace (WHO). Take ona zduraznovala vyznam mineralniho slozeni pitne vody a varovala napr. pred pouzitim iontomenicu pracujicich v sodikovem cyklu (WHO, 1978; WHO, 1979).

Od pocatku vyzkumu v teto oblasti se take diskutovalo a bylo predmetem zkoumani, co je onim "neznamym vodnim faktorem", zodpovednym za pozitivni/negativni ucinek na KVO. Vedle samotneho obsahu vapniku, horciku, popr. jejich pomeru, se uvazovala i role rady stopovych prvku (Li, Zn, Co, Cu, Sn, Mn, Cr...), jak zdravi prospesnych (esencialnich), tak i toxickych (Pb, Cd, Hg), u kterych se ale zadna zavislost mezi jejich obsahem ve vode a vyskytem KVO nenasla. Nesledovala se jen teorie obsahu techto prvku ve zdroji, ale i vyssi korozivni schopnost mekke vody, ktera muze z rozvodu ve vetsi mire uvolnovat toxicke prvky a latky.

Pozdejsi epidemiologicke studie, provedene v 70. a predevsim v 80.letech, potvrdily hypotezu, ze hlavni protektivni ucinek ma obsah horciku ve vode, zatimco vapnik pusobi proti vzniku KVO jen podpurne.

Fyziologicky vyznam vapniku a horciku v organizmu

Vyznam horciku. Horcik hraje dulezitou roli jako kofaktor a aktivator vice nez 300 enzymatickych reakci vcetne glykolyzy, metabolismu ATP, transportu prvku jako Na, K a Ca pres membrany, syntezy proteinu a nukleovych kyselin, nervosvalove drazdivosti (svalove kontrakci) ad. Pusobi jako prirozeny antagonista vapniku. Nedostatek horciku zvysuje riziko cevnich spasmu a podporuje vznik srdecnich arytmii. Byl nalezen nizsi obsah Mg v nepostizenych tkanich srdecniho svalu u lidi, kteri nahle zemreli na ischemickou chorobu srdecni (ICHS) ve srovnani s lidmi zemrelymi na jine priciny. Doporuceny denni prijem horciku je asi 5-6 mg/kg/den, pro dospeleho cloveka (70 kg) tedy asi 350-400 mg/den. Vyhlaska MZ CR c. 293/1997 "o zpusobu vypoctu a uvadeni vyzivove hodnoty potravin..." uvadi doporucenou denni davku 300 mg Mg/osobu/den.

Vyznam vapniku. Vapnik je soucasti kosti a zubu. Dale je nutny pro nervosvalovou drazdivost (snizuji ji), pro spravnou funkci prevodniho systemu myokardu a pro srazeni krve prevadi protrombin na trombin. Vyhlaska MZ CR c. 293/1997 "o zpusobu vypoctu a uvadeni vyzivove hodnoty potravin..." uvadi doporucenou denni davku 800 mg Ca na osobu a den. U nekterych skupin obyvatel muze byt potreba vyssi.

80.leta a kritika epidemiologickych studii

V 80.letech vlna vyzkumneho zajmu o tema vliv tvrdosti vody na vyskyt KVO ponekud opadla; zdalo se, ze nelze prispet nicim objevnym. Zajem se soustredoval na potvrzeni ulohy horciku coby rozhodujiciho faktoru tvrdosti, popripade na prvni pokusy obecneji kvantifikovat jeho protektivni ucinek.

Tak napriklad na zaklade americkych Schroederovych praci bylo odhadnuto, ze narust obsahu Mg ve vode asi o 8 mg/l vedl ke snizeni umrtnosti na vsechny KVO asi o 10%. Podobne na zaklade jihoafricke studie bylo odhadnuto, ze narust vodniho horciku o 6 mg/l vedl ke snizeni umrtnosti na ICHS taktez o 10% apod. (Marier et al, 1985). Jeste nizsi hodnota vyplyva z rozsahle vychodonemecke studie: snizeni obsahu horciku ve vode o cca 4,5 mg/l vede k rustu incidence srdecniho infarktu o 10% (Teitge, 1990).

Zminit zaslouzi i prace provedene v byvalem Ceskoslovensku. Experimentalne se vlivem tvrdosti vody zabyval napr. Institut hygieny a epidemiologie. Dr.Svec z OHS v Mostu zkoumal vztah mezi tvrdosti vody a nekterymi ukazateli umrtnosti obyvatelstva CSR v letech 1965-1969 (Svec et al, 1975; Svec, 1976a; Svec 1976b). Studie ukazala vyznamnou negativni korelaci mezi tvrdosti upravene pitne vody a umrtnosti na KVO, ICHS i na vekove standardizovanou celkovou umrtnost. Prace M.Kubise (Kubis, 1985) se dokonce dostala i mezi citovane prace, podporujici vztah mezi tvrdosti a KVO, v poslednim vydani doporuceni WHO pro kvalitu pitne vody (WHO, 1996). Nutno vsak priznat, ze metodicky slo o dost slabou epidemiologickou studii. Na Slovensku v okrese Michalovce byla prokazana podobna souvislost (negativni korelace) i mezi tvrdosti vody a cetnosti vyskytu mozkovecevnich onemocneni (Birova et al, 1985).

Impulsem pro nove prace, publikovane v 90.letech, se stala koncem 80.let obecne rozsirena kritika dosavadnich studii. Tato kritika byla zcasti opravnena, protoze pod vlivem novych epidemiologickych metod poukazovala na metodicke nedostatky vetsiny provedenych epidemiologickych studii, ktere nedostatecne braly v uvahu ostatni faktory, ktere mohou KVO ovlivnit (vek, socioekonomicke faktory, konzumace alkoholu, strava, klimaticke podminky ad.); vetsina studii byla jen ekologickych, coz znamena, ze hodnotily vyskyt nemoci na urovni populacni skupiny a ne jednotlivce.

Kritika dale poukazovala na skutecnost, ze ne vsechny provedene studie vztah mezi tvrdosti vody a KVO nalezly. To ma jiz mensi opodstatneni, protoze tvrdost vody je samozrejme jeden (a asi ne nejdulezitejsi) z mnoha faktoru, ktere mohou vznik KVO ovlivnit. Tam, kde jine faktory prevazi, muze byt vliv tvrdosti vody setren (priklad Skotska, ktere ma jednu z nejvyssich umrtnosti na KVO). V nekterych pripadech se vsak zpetne podarilo prokazat duvod "neuspechu" nekterych studii, kdyz zkoumana tvrda voda mela minimalni podil rozhodujiciho Mg a nebyl tedy vyznamny rozdil v jeho obsahu mezi mekkou a tvrdou vodou (Bar-Dayan et al, 1997).

Tato kritika poznamenala i opatrne stanovisko WHO pri tvorbe poslednich doporuceni pro kvalitu vody v roce 1990, kdy sice pripustila existenci vlivu tvrdosti vody na vznik nekterych chorob, ale pro spornou kauzalitu a obtiznost kvantifikace tohoto vztahu nestanovila zadny doporuceny limit tvrdosti vody. Pouze konstatovala senzoricke a technicke nevyhody velmi tvrde a mekke vody (WHO, 1993). Druhy dil doporuceni vsak alespon cituje nektere studie o tvrdosti publikovane v 80.letech (WHO, 1996).

90.leta: potvrzeni vztahu ke kardiovaskularnim chorobam a nove poznatky

Nove epidemiologicke studie z 90.let jiz vetsinou specificky rozlisovaly vliv Ca nebo Mg a zamerily se na ruzne choroby; rovnez metodika odpovidala soucasnemu standardu, a tak se prace objevuji v prednich epidemiologickych casopisech. Vetsina techto praci pak nejen potvrdila puvodni protektivni ucinek horciku (ale i vapniku) z pitne vody na vznik KVO, ale prinesla i rozsireni poznatku o prospesnem vlivu tvrdosti vody (pochopitelne umerne vyse) na zdravi.

Ekologicka studie ze Svedska zjistila vyznamny obraceny vztah mezi tvrdosti vody a umrtnosti na KVO u obou pohlavi, u muzu dale vyznamny vztah mezi obsahem Mg ve vode a umrtnosti na KVO (Rylander et al, 1991). Ve vsech okresech, kde byl obsah Mg ve vode vyssi nez 8 mg/l (max. 15 mg/l), byla umrtnost nizsi. Jina svedska ekologicka studie, hodnotici vliv obsahu Mg a Ca ve vode na umrtnost na akutni infarkt myokardu (AIM) u zen, zjistila o 34% statisticky nizsi umrtnost v oblastech s vyssim obsahem vapniku (> 70 mg/l) oproti oblastem s obsahem vapniku < 31 mg/l; totez nezavisle u horciku: v oblastech s obsahem Mg > 9,9 mg/l byla umrtnost o 30% nizsi nez v oblastech s vodou obsahujici Mg < 3,4 mg/l (Rubenowitz et al, 1999). Jina studie vsak konstatovala, ze v chladnych oblastech Svedska ma klima (tzv. cold index) na umrtnost na KVO vyssi vliv nez tvrdost vody (Gyllerup et al, 1991). O 19% nizsi umrtnost na KVO v oblastech s tvrdou vodou (161 mg CaCO₃/l) oproti oblasti s mekkou vodou (39 mg CaCO₃/l) zjistila studie z Tennessee (Erb, 1997). Jeste vyraznejsi byly zavery rozsahle studie (celkem 3013 pripadu z let 1973-1983) provedene v byvale Nemecke demokraticke republice: zatimco v oblasti s velmi tvrdou vodou (obsah Mg temer 30 mg/l) byla incidence srdecniho infarktu 20,6 (na 10000 obyvatel), v oblastech s mekkou vodou (obsah Mg okolo 3 mg/l) byla jiz incidence 32,7; u mladsich vekovych kategorii byl rozdil jeste vyssi (Teitge, 1990). Epidemiologicka ekologicka studie ze Svedska, ktera zkoumala priciny vyrazne rozdilne spotreby leku na KVO ve dvou okresech, uvadi jako jednu z moznych pricin tez rozdilnou tvrdost vody (Oreberg et al, 1992). Jina studie ekologickeho typu ze sedmi okresu ve strednim Svedsku pripisuje rozdilne tvrdosti vody o 41% vyssi vyskyt umrtnosti na ICHS a o 14 % vyssi vyskyt umrtnosti na mrtvici v oblastech s mekkou vodou (Nerbrand et al, 1992). Naopak jen slabe statisticky vyznamny vztah mezi tvrdosti vody a geograficky rozdilnym vyskytem umrtnosti na mozkovecevni choroby zjistila studie ze Severni Dakoty (Dzik, 1989).

Rada studii take zjistila nizsi incidenci nahlych umrti na KVO (vcetne nahlych umrti kojencu) v  oblastech s tvrdsi vodou (Garzon et al, 1998; Bernardi et al, 1995; Anderson et al, 1975; Crawford et al, 1972). Hypotezy vysvetluji mechanismus umrti jako deficit horciku vedouci ke spazmum srdecnich cev a arytmiim.

Nizky prijem Ca a Mg pitnou vodu se zda byt jednim z rizikovych faktoru vzniku amyotroficke lateralni sklerozy (Yasui et al, 1997), naopak vyssi obsah techto prvku ve vode muze protektivne pusobit proti vzniku zubniho kazu a onemocneni parodontu i tam, kde je obsah fluoridu nizky (Skljar et al, 1987). Epidemiologicke studie z Ruska zjistily, ze v oblastech s mekkou vodou (tvrdost mene nez 1,5 mmol/l) byl statisticky vyssi vyskyt hypertenze, ischemicke choroby srdecni, funkcnich poruch systemu sympatikus-adrenalin, vredove choroby zaludku a dvanactniku a dalsich chorob (Plitman et al, 1989; Lutaj, 1992; Loseva et al, 1988).

V Nemecku nebyl zjisten zadny vztah mezi vyskytem endemicke strumy a obsahem vapniku a horciku v pitne vode (Sauerbrey et al, 1989), naopak ekologicka ruska studie zjistila vyssi vyskyt strumy u obyvatelstva zasobovaneho vodou s nizkou mineralizaci (Lutaj, 1992).

Ochranny ucinek vapniku ve vode

Samotny vapnik ma pravdepodobne pozitivni ochranny ucinek na vznik nekterych neurologickych poruch ve stari, jak ukazala francouzska pripadova studie. Vysledky v oblasti s obsahem Ca > 75 mg/l v pitne vode byly o 20% priznivejsi oproti oblasti s obsahem Ca < 75 mg/l (Jacqmin et al, 1994). Diskutuje se take o pozitivni roli vapniku (ve strave i vode) v prevenci rakoviny tlusteho streva (Pence, 1993). Studie ze spanelske Mallorcy zjistila, ze u deti zijicich v oblastech s pitnou vodou s vyssim obsahem vapniku byl statisticky nizsi vyskyt zlomenin nez u deti zijicich v oblasti zasobovane vodou chudsi na vapnik, pri zohledneni obsahu fluoridu ve vode a socioekonomickych podminek (Verd Vallespir et al, 1992).

Ochranny ucinek horciku ve vode

Nizky obsah horciku ve vode se ukazuje jako jeden z rizikovych faktoru pro vznik onemocneni motorickeho neuronu (Iwami et al, 1994), i pro vznik tehotenskych komplikaci, tzv. preeklampsii (Melles et al, 1992). Rozporne jsou vysledky studii, ktere se zabyvaly vztahem mezi obsahem Mg ve vode a vyskytem diabetu. Zatimco studie z Taiwanu (Yang et al, 1999a) zjistila protektivni vliv horciku cili nizsi vyskyt diabetu v oblastech s vodou bohatsi na horcik, jina studie z USA (Joslyn et al, 1990) zadny vztah nenasla.

Studie typu pripad-kontrola ze Svedska u muzu, kteri zemreli na AIM, resp. na rakovinu (kontrola), ukazala vyznamny vztah k obsahu Mg ve vode. Ve skupine s tvrdou vodou (> 9,8 mg Mg/l) byla o 35% nizsi umrtnost oproti skupine s mekkou vodou (< 3,5 mg Mg/l). Vztah k obsahu vapniku vsak tato studie nenasla (Rubenowitz et al, 1996). Rozdil v obsahu Mg v pitne vode jako nejpravdepodobnejsi pricinu rozdilne cetnosti vyskytu myocytarnich kalcifikaci u zemrelych na AIM uvadeji autori studie z oblasti Salt Lake City a Washington D.C. (Bloom et al, 1989). Vyznam nizkeho obsahu horciku ve vode jako rizikoveho faktoru pro vznik KVO, zvlaste u muzu, podtrhuje svou soubornou praci Rylander (Rylander, 1996).

Vycerpavajici kriticky rozbor studii, ktere se zabyvaly horcikem v pitne vode a ICHS, podali Marx a Neutra (Marx et al, 1997). Podobne jako i jine prace (Neutra, 1999) se zabyvaji otazkou, jak relativne maly prispevek vody na celkovem dennim prijmu horciku (obvykle mene nez 10%) muze byt pricinou az tricetiprocentniho snizeni umrtnosti na KVO ? Moznych vysvetleni a vzajemne se nejspise kombinujicich pricin muze byt nekolik. Je znamou skutecnosti, ze moderni rafinovana strava neposkytuje dostatek horciku a ze vetsina dospele populace sotva naplnuje doporuceny denni prijem a zije v hranicnim trvalem deficitu. V teto situaci i "relativne maly prijem" muze mit pry velky dopad. Podivejme se vsak blize na onen "maly prijem". V Ontariu bylo zjisteno, ze rozdil mezi dennim prispevkem nejtvrdsich a nejmekcich pitnych vod cinil 53 mg Mg/den (Marier et al, 1985), coz je rozhodne vice nez 10% podil na celkovem prijmu. Dale: vstrebani horciku z potravy ve strevu je okolo 30%, zatimco z vody, kde je horcik ve volne iontove forme, je vyuzitelnost vyssi - udaje se lisi a udava se od 40 do 60% (Neutra, 1999; Nordin, 1976). Bylo tez dokazano, ze varenim v mekke vode dochazi ke znacnym ztratam prvku (vcetne Mg a Ca) z potravin, predevsim ze zeleniny, ale i z masa a obilovin (WHO, 1978; Haring et al, 1981; Oh et al, 1986). U horciku i vapniku az o 60% ! Naopak varenim v tvrde vode se ztraty minimalizuji, u vapniku muze dojit dokonce i k obohaceni varene potraviny. To vse prispiva k vysvetleni necekaneho vyznamu "relativne maleho prijmu" z pitne vody. Nehlede k tomu, ze zavislost nemusi byt nutne linearni.

Nejsilnejsi protiargument proti namitkam, ze nachazene rozdilne vysledky v umrtnosti na KVO mohou byt zpusobeny jinymi dulezitymi faktory (konfoundery) jako je fyzicka aktivita, strava, obezita, spotreba alkoholu, socioekonomicke podminky ad., je, ze neni zadny duvod predpokladat, ze by mohla existovat korelace mezi temito faktory zivotniho stylu a tvrdosti vody, ktera je dana prirodnimi podminkami.

Vyznam pomeru horciku a vapniku

Nekteri autori povazuji jiz od 60.let za stejne dulezity jak absolutni obsah obou prvku, tak jejich vzajemny pomer. Vime, ze norma CSN 75 7111 Pitna voda uvadi jako zadouci pomer mezi Mg a Ca 1:2. Tento udaj pravdepodobne pochazi z doporuceni, aby pomer celkoveho prijmu Mg ku Ca byl 1:2 (Durlach, 1989), coz je dulezite pro optimalni vstrebavani horciku. Vime totiz, ze se vzrustajicim podilem vapniku klesa vstrebavani horciku. Teoreticke odvozeni doporuceneho pomeru Mg/Ca ve vode vsak muze mit oporu v nekolika epidemiologickych studiich, ktere prokazaly rust negativniho ucinku vody, pokud dochazelo k vetsimu odchylovani od tohoto priblizneho pomeru jak dolu (se snizovanim pomeru Mg/Ca rostlo riziko umrtnosti na ICHS a AIM (Itokawa, 1991; Rubenowitz et al, 1996)), tak nahoru (se vzrustem pomeru Mg/Ca rostlo riziko rakoviny zaludku (Sakamoto et al, 1997)). Z dostupnych udaju vsak nelze zatim cinit zadne definitivni zavery a doporuceni.

Tvrdost vody a rakovina

V druhe polovine 90. let byla publikovana cetna rada epidemiologickych studii z Taiwanu, ktere sledovaly vztah mezi tvrdosti pitne vody a umrtnosti na ruzne choroby, ktere vykazuji vyznamne geograficke rozdily. Studie zjistily: protektivni ucinek horciku vuci mozkovecevnim chorobam (Yang, 1998) a hypertenzi (Yang et al, 1999b), tvrdosti vody vuci KVO (Yang et al, 1996), rakovine jicnu (Yang et al, 1999c), rakovine pankreatu (Yang et al, 1999d), rakovine rekta (Yang et al, 1999e) a rakovine prsu (Yang et al, 2000), vapniku ve vode vuci rakovine tlusteho streva (Yang et al, 1997) a rakovine zaludku (Yang et al, 1998). Jedna se o kombinovane studie ekologicke a studie pripad-kontrola. Vysledky by vyzadovaly potvrzeni z jinych mist a studii. Skutecnosti je, ze studie zkoumajici vztah tvrdosti vody a vyskytu rakoviny byly publikovany jiz drive a prestoze vetsinou naznacovaly ochranny vliv tvrdosti vody, vysledky nebyly jednoznacne, jak doklada shrnuti techto praci (Cantor, 1997).

Antitoxicka funkce vapniku a horciku

Ve vode (i strave) obsazeny vapnik a v mensi mire i horcik maji navic prospesnou funkci antitoxickou, kdyz bud primou reakci za vzniku nevstrebatelne slouceniny nebo kompetici na vazebnych mistech zabranuji vstrebavani nekterych toxickych prvku, napr. olova a kadmia ad., a jejich prechodu ze streva do krve (Thompson, 1970; Levander, 1977; Oehme, 1979; Hopps et al, 1986; Nadeenko et al, 1987; Plitman et al, 1989). Tento ochranny ucinek je samozrejme limitovan.

Vyuzitelnost vapniku a horciku z pitne vody

Existuji laicke nazory, podporovane a sirene predevsim vyrobci zarizeni na vyrobu destilovane a demineralizovane vody (Bragg et al, 1998), ktere tvrdi, ze esencialni mineralni latky v pitne vode neumi lidske telo nijak vyuzit, naopak je jimi "zanaseno" (jako trubky) a poskozovano. Tyto nazory vsak nejsou podlozeny jakoukoli vedeckou studii. Naopak existuje mnozstvi praci, ktere dokazuji, ze vapnik z pitne ci mineralni vody je v zazivacim traktu vstrebavan stejne dobre nebo i lepe nez vapnik z mlecnych produktu (Halpern et al, 1991; Heaney et al, 1994; Couzy et al, 1995; Van Dokkum et al, 1996; Wynckel et al, 1997; Guillemant et al, 1997) tento overeny fakt se stal podkladem pro doporuceni pouzivat vody s vyssim obsahem vapniku jako dulezity doplnkovy zdroj vapniku u zen po menopauze, u lidi s nesnasenlivosti na laktozu nebo u lidi odmitajicich mlecne vyrobky z chutovych duvodu nebo jako nadmerny zdroj tuku.

Nejde vsak jen o vstrebatelnost. Rada studii doklada, ze vapnik z vody je stejne dobre i organizmem vyuzitelny: prijem pitne vody s vyssim obsahem Ca koreloval s vyssi denzitou kosti u starych zen ve Francii (Aptel et al, 1999), podobne vysledky prinesl i experiment s mineralni vodou u postmenopauzalnich zen v Italii (Cepollaro et al, 1996); nizsi kostni resorpce a osteoporoza (ridnuti kosti) byla pozorovana u zen po piti vody bohate na vapnik (Costi et al, 1999; Guillemant, 2000). Jiz citovana spanelska studie (Verd Vallespir et al, 1992) zjistila u deti mladsiho skolniho veku zijicich v oblastech s tvrdsi vodou nizsi vyskyt zlomenin.

Vyuzitelnost horciku z vody prokazuji jiz studie ze 60. a 70.let, ktere zjistily pozitivni zavislost mezi obsahem Mg v pitne vode a obsahem Mg v srdecnim svalu (Crawford et al, 1967; Neri et al, 1975), z novejsich praci pak napr. svedska studie (Rubenowitz et al, 1998). Tritydenni pitna kura s pitnou vodou bohatou na horcik (120 mg/l) vedla u skupiny 79 pacientu ke snizeni intenzity a vyskytu migreny (Thomas et al, 1992). Obdobne vysledky prinesla i pozdejsi studie stejneho kolektivu autoru (Thomas et al, 2000) se skupinou 29 migrenoznich pacientu a skupinou 18 kontrolnich osob. Dvoutydenni pitna kura (voda s obsahem Mg 110 mg/l) potvrdila dobrou vyuzitelnost horciku z vody, kdyz doslo ke zvyseni koncentrace intracelularniho horciku pri zachovani serove hladiny. Rada balneologickych praci o pozitivnich ucincich vody bohate na horcik vznikla i v CR (Benda, 1999). Pri hodnoceni techto studii si vsak musime uvedomit, ze se jednalo o kratkodobe experimenty (max. nekolik tydnu) zamerene na terapeuticke vyuziti, v nekterych pripadech s mineralnimi vodami, takze vysledky je nutne pro oblast pitne vody interpretovat velmi opatrne.

Tvrdost vody a mocove kameny

Klicova uloha vody pri vzniku mocovych kamenu patri k tradicnim predstavam siroke verejnosti. S touto predstavou lze souhlasit pouze v pripade kvantitativniho hodnoceni nedostatecny prijem vody a tekutin obecne, cili trvala i mirna dehydratace, nepochybne zvysuje riziko vzniku vsech druhu mocovych kamenu. Mene vsak lze souhlasit v pripade hodnoceni kvalitativniho: ukazuje se, ze mineralove slozeni vody, konkretne obsah vapniku a horciku, hraje roli mene vyznamnou. Urolitiaza je multifaktorialni proces, kde vedle uvedeneho prijmu tekutin hraji dale roli geneticka predispozice, dietarni zvyklosti, klimaticke a socialni podminky, pohlavi apod.

Byly publikovany nektere studie svedcici o tom, ze vyssi tvrdost vody znamena i vyssi vyskyt mocovych kamenu v populaci touto vodou zasobovane; na druhou stranu bylo publikovano vice studii s vysledky opacnymi, kde mekci voda predstavovala vyssi riziko urolitiazy. Vetsina epidemiologickych studii z posledni doby se vsak kloni k nazoru, ze tyto kontroverze lze vysvetlit ruznym zpusobem provedeni (designem) studii a ze ruzna tvrdost v rozsahu pitne vody neni vyznamnym faktorem vzniku urolitiazy (Singh et al, 1993; Ripa et al, 1995; Kohri et al, 1993; Kohri et al, 1989). Citovane japonske studie nezjistily, ze by samotny obsah Ca nebo Mg mel vliv na incidenci mocovych kamenu, zjistily vsak vliv pomeru Mg/Ca : v jedne praci znamenal nizsi pomer Mg/Ca vetsi riziko vzniku urolitiazy bez rozliseni typu kamenu, pricemz vyskyt koreloval s typem geologickeho podlozi (Kohri et al, 1989), v druhe praci naopak vyssi pomer Mg/Ca znamenal vyssi incidenci infekcnich fosfatovych kamenu (Kohri et al, 1993).

Ze vyssi tvrdost vody nepredstavuje riziko pro vznik mocovych kamenu (neplati pro extremni hodnoty mimo oblast pitne vody viz dale), dokazuje mnozstvi experimentalnich studii, ktere shodne potvrzuji, ze prijem vody s vyssim obsahem vapniku (popr. i horciku) naopak snizuje riziko vzniku mocovych kamenu ze stavelanu vapenateho (Rodgers, 1998; Caudarella et al, 1998; Marangella et al, 1996; Gutenbrunner et al, 1989; Ackermann et al, 1988; Sommariva et al, 1987). S prijmem techto vod se sice zvysuje vylucovani vapniku moci, zaroven se vsak snizuje vylucovani oxalatu moci, pravdepodobne v dusledku vazby oxalatu s vapnikem ve streve, coz zabranuje vstrebavani oxalatu a podporuje jejich zvysene vylucovani stolici.

Odlisna, resp. specificka muze byt situace u nemocnych po odstraneni mocovych kamenu. Ojedinele pokusy naznacuji, ze prijem mekci pitne vody u nich vedl k mensimu poctu remisi tohoto onemocneni (Di Silverio et al, 2000; Bellizzi et al, 1999), zaroven vsak pripousteji, ze vysledky nemaji absolutni platnost a zalezi na rade faktoru, napr. je-li voda prijimana mezi jidly jako v teto studii, nebo pri jidle, kdy naopak prijem tvrdsi vody muze vest k mensimu poctu remisi (Bellizzi et al, 1999). Hodne zalezi na jiz zminenych genetickych vlivech a dietarnich zvyklostech.

Vysoka tvrdost, prevysujici doporuceny obsah v pitne vode (5 mmol/l), muze znamenat zvysene riziko vzniku mocovych kamenu a kamenu slinnych zlaz, jak doklada epidemiologicka studie z Ruska (Mudryj, 1999). Autor uvadi, ze pri trvalem prijmu vod s tvrdosti vice nez 5 mmol/l dochazi ke zvysenemu mistnimu prokrveni ledvin a meni se proces filtrace a resorpce v ledvinach. Jedna se pry o obrannou reakci organismu, ktera ale pri delsim trvani vede k naruseni regulacniho systemu organismu, kdy se pozdeji muze rozvinout nejen urolitiaza, ale i hypertenze.

Optimalni tvrdost pitne vody z hlediska zdravotniho

Z vyse uvedenych zdravotnich hledisek davame prednost spise vode tvrdsi, ale i rust tvrdosti je prospesny jen do urcite miry. Optimum je tezke stanovit, snad by se mohlo pohybovat u horciku min. 20-30 mg/l, u vapniku 40-80 mg/l (Kozisek, 1992) s optimem okolo 50 mg/l (Rachmanin et al, 1990), pri celkove tvrdosti 2 az 4 mmol/l (Plitman et al, 1989; Lutaj, 1992; Golubev et al, 1994). Pitna voda v tomto rozmezi tvrdosti se pojila s nejnizsim vyskytem ruznych druhu onemocneni, jak dokladaji citovane epidemiologicke studie z Ruska.

Nepriznive zdravotni ucinky tvrde vody

Neexistuje zadny urcity dukaz, ze by zvysena tvrdost u pitne vody byla pricinou nepriznivych zdravotnich ucinku na cloveka. Snad jen vysoky obsah horciku (radove ve stovkach mg/l) pri soucasnem vysokem obsahu siranu muze byt pricinou prujmovych onemocneni. To je vsak spise vzacny pripad, jinak nepriznive zdravotni ucinky vysoke tvrdosti (napr. vliv na vylucovaci system) byly pozorovany u vod vice mineralizovanych, ktere vsak svym obsahem rozpustenych latek (nad 1 g/l) nekdy nalezely jiz do kategorie vod mineralnich, nikoli pitnych.

V krajich s pitnou vodou tvrdsi nez 5 mmol/l byl v Tulske oblasti pozorovan vyssi vyskyt cholelitiazy, urolitiazy, artrozy a artropatii oproti krajum s mekci vodou (Muzalevskaja et al, 1993). Podle jine epidemiologicke studie z Tambolske oblasti mohla byt tvrda voda (tvrdost vetsi nez 4-5 mmol/l) pricinou vyssiho vyskytu nekterych druhu chorob, vcetne nadorovych (Golubev et al, 1994). Vysledky studii ohledne vztahu tvrdost vody vers. nadory jsou vsak rozporne, vetsina jich spise podporuje stanovisko o protektivnim ucinku tvrdsi vody (viz vyse). V uvedenych ruskych studiich vsak nebyl hodnocen mozny vliv jinych mineralnich soucasti pitne vody (s rostouci tvrdosti vody obvykle roste i celkovy obsah rozpustenych latek).

Uvadi se take, ze tvrda voda muze zvysovat riziko vzniku atopickeho ekzemu u deti skolniho veku (McNally et al, 1998), pravdepodobne tim, ze vice vysusuje kuzi (podobne jako voda s vyssim obsahem chloru), ale zde jde o vnejsi aplikaci, nikoliv pozivani.

Senzoricke nevyhody tvrdsi vody

Vyssi tvrdost muze zhorsovat senzoricke vlastnosti pitne vody:

• napr. tvorba povlaku na hladine kavy nebo caje,
• ztrata aromatickych latek z jidel a napoju vyvazanim na uhlicitan vapenaty,
• neprijemna chut vody samotne pro nektere konzumenty: chutovy prah vapniku je asi 100 - 300 mg/l, neprijemna chut obvykle od 500 mg/l, ale zalezi na pritomnosti dalsich iontu; take obsah horciku nad 170 mg/l ve spojeni s ionty chloridu a siranu zpusobuje horkou chut vody,
• podle nekterych udaju se s tvrdosti vody zvysuje doba vareni zeleniny a masa.

Legislativni pozadavky na obsah vapniku a horciku v pitne vode

CSN 75 7111 doporucuje, aby pitna voda obsahovala sumu Ca+Mg v hodnote 0,9 az 5 mmol/l; pro vapnik je zvlast doporucen obsah vice nez 20 mg/l, minimalni hodnota horciku stanovena neni, pouze maximalni (125 mg/l). Velmi vysoka tvrdost se obvykle poji s vysokym obsahem i jinych rozpustenych latek (RL), ktere jsou pro pitne vody omezeny hodnotou 1000 mg/l. Nova Vyhlaska MZCR c. 376/2000 Sb., kterou se stanovi pozadavky na pitnou vodu a ktera bude platit od 1.1.2001, udava pro Ca a Mg minimalni hodnoty 30, resp. 10 mg/l, doporucene hodnoty pak 100, resp. 30 mg/l.

Technicke nevyhody tvrdsi vody

Z technickeho hlediska neni zadouci ani velmi mekka voda, ktera byva agresivni a zpusobuje korozi potrubi, ani voda tvrda, ktera zase snizuje zivotnost potrubi a nadrzi tvorbou inkrustaci. Tvrda voda navic spatne rozpousti mydlo a zvysuje jeho spotrebu. Udava se, ze v zavislosti na interakci s jinymi faktory, jako napr. pH ci alkalite, vytvari inkrustace voda o tvrdosti (jako ekvivalent CaCO₃) od 200 mg/l vyse (WHO, 1993). Specifickym problemem se stava tvrdost u teple vody. Kdyz voda obsahuje hydrogenuhlicitany (starsim nazvem: prechodnou uhlicitanovou tvrdost), dojde pri zahrivani k odstraneni CO₂ a zmene hydrogenuhlicitanu na uhlicitan (vapenaty), ktery se vysrazi ve forme tuheho vodniho kamene na stenach varnych nadob, trubek a bojleru. Z techto duvodu se vapnik a horcik z napajeci vody odstranuje. Pokud se jedna o technicke vody, nelze mit z hygienickeho hlediska namitek. Podobne u teple uzitkove vody. Jina situace ale nastava, ma-li byt zmekcena i pitna voda.

Hygienicke hodnoceni ruznych zpusobu upravy tvrdosti vody

Popisme si nyni ze zdravotniho a hygienickeho hlediska vhodnost ci nevhodnost jednotlivych zpusobu upravy, ktere meni tvrdost vody. Predevsim tech, ktere ucelove nebo jako "vedlejsi ucinek" snizuji tvrdost vody nebo se snazi omezovat jeji ucinky.

Ztvrzovani vody

Ke zvysovani tvrdosti dochazi pri odkyselovani a stabilizaci vody. Remineralizace probiha filtraci pres vhodne hmoty (mramor, polovypaleny dolomit aj.) nebo primym davkovanim sloucenin vapniku (vapenne mleko). Z hygienickeho hlediska zde nelze mit namitek, jestlize jsou pouzity zdravotne nezavadne suroviny (vnos pripadnych nezadoucich primesi, jako napr. tezkych kovu, ktere mohou byt prirozene pritomny v surovine, nesmi pri maximalni davce byt vetsi nez 1/10 limitu prislusne latky v pitne vode), jestlize je snaha alespon o priblizne zachovani doporuceneho pomeru Mg/Ca a jestlize voda vyhovuje ze senzorickeho hlediska.

Zvlastni a slozitou kapitolou je remineralizace vody ziskavane odsolovanim morske nebo jine vysoce mineralizovane vody (destilaci, membranovou filtraci). S touto problematikou se nastesti ve stredoevropskem prostoru nesetkavame. Pouziva se rada ruznych postupu podle mistnich moznosti. Vice informaci lze nalezt v pracovnim dokumentu WHO (WHO, 1980).

Zmekcovani vody

Ke snizovani tvrdosti se pouziva destilace, membranove technologie, iontova vymena, srazeni davkovanim ruznych sloucenin (vapna, vapna a sody, hydroxidu sodneho a sody, fosforecnanu). K omezeni ucinku tvrdosti vody pak magneticka uprava a opet davkovani tzv. inhibitoru koroze (fosforecnany, polyfosforecnany ad.).

Destilace, deionizace, reverzni osmoza, nanofiltrace

Razantni metody jako destilace, deionizace, nanofiltrace nebo reverzni osmoza produkuji vodu prakticky zbavenou vsech mineralu, ktera nema charakter pitne vody a neni vhodna pro trvalou spotrebu. Podrobneji se otazce ucinku demineralizovane vody venuje studie Statniho zdravotniho ustavu "Zdravotni rizika piti demineralizovane vody" (SZU, 2000). Negativni ucinky mekke vody zde mohou byt nejvyraznejsi (pri pravidelne konzumaci teto vody muze navic dojit k naruseni normalniho metabolismu nekterych mineralnich latek), a proto je nutno z hygienickeho hlediska tyto metody pro upravu vody v nasich podminkach odmitnout.

Jedinou vyjimku lze snad pripustit u reverzni osmozy a nanofiltrace (je-li ze zdravotne nezavadnych materialu pozor na konzervacni latky membran a pouziti nevhodnych latek na predupravu vody, ktere zabranuji "zanaseni" membran, tzv. antiscalantu), pokud je pouzita pod odbornym vodarenskym dohledem k uprave pouze casti objemu, obvykle vysoce mineralizovane vody. Cast vody je vedena obtokem a dochazi ke snizeni ve vhodnem pomeru tak, aby zustala zachovana urcita minimalni mineralizace upravene vody. Nezbytna je kontinualni kontrola vysledneho produktu, napr. merenim vodivosti.

Iontomenice

Rizikove je tez, dnes nejrozsirenejsi, pouziti iontomenicu - dekarbonizacnich katexu. Nejde jen o odstraneni ze zdravotniho hlediska zadoucich prvku, ale tez o pokles pH a rust agresivity (korozivity) vody - z toho duvodu evropska smernice pro pitnou vodu (Council, 1980) pozadovala, aby zmekcena nebo odsolena voda urcena pro lidskou spotrebu mela minimalni koncentraci vapniku (nebo ekvivalentnich kationtu) 60 mg/l a minimalni alkalitu 30 mg (HCO₃)/l. Novela teto smernice pod c. 98/83/EC z roku 1998 (Council, 1998) tento pozadavek jiz neobsahuje. Podle vyjadreni nekterych statu, napr. Britanie (Hydes, 2000), si vsak tyto staty podrzi pozadavek minimalni mineralizace zmekcovanych vod i po implementaci nove evropske smernice, ktera neuvadi zadny limit nebo doporuceni pro tvrdost vody.

Vedle toho je zasadne nevhodne pouzivat katex pracujici v sodikovem cyklu, ktery vychytava Ca a Mg a namisto nich uvolnuje do vody sodik a chloridy, takze vysledkem je roztok kuchynske soli. Na rade studii v USA (kde koncem 80.let pouzivalo domaci zmekcovace vody 20 az 40 % domacnosti) bylo prokazano, ze u lidi pouzivajicich zmekcovace vody pracujici v sodikovem cyklu je vyssi vyskyt hypertenze (vysoky arterialni tlak), a to i u deti (!), coz je spolu se souvisejicim nizsim prijmem horciku vazny rizikovy faktor kardiovaskularnich onemocneni (Das, 1988). Proto nektere zeme pouziti techto iontomenicu pri uprave pitne vody primo zakazuji (napr. nemecka vyhlaska o pitne vode z roku 1990 v 5, odst.4 pravi: "Podnikatel nebo jiny drzitel vodarenskych zarizeni smi zmekcovat pomoci iontove vymeny jen tehdy, nezvysuje-li se tim koncentrace sodiku v pitne vode."), jine doporucuji jejich omezeni a instalaci jen na ta mista, kde neni odebirana voda k piti.

Vedle prikladu z Nemecka lze uvest i jednoznacne stanovisko z Velke Britanie, kde odborna komise ministerstva zdravotnictvi vydala v roce 1994 stanovisko ke kardiovaskularnim chorobam, v nemz se vyjadrila i ke zmekcovani vody: "Z hlediska potvrzeneho epidemiologickeho dukazu, ze existuje slaby obraceny vztah mezi tvrdosti vody a umrtnosti na kardiovaskularni choroby, se stale povazuje za moudre nezmekcovat pitnou vodu." (DH, 1994). Toto stanovisko kupodivu respektuje i sdruzeni vyrobcu zarizeni na zmekcovani vody (British Water), kdyz svym zakaznikum doporucuje vest do kuchyne (nebo tam, kde se voda odebira na piti a vareni) odbocku potrubi s nezmekcenou vodou.

Neni-li jina moznost reseni, je pro zmekceni pitne vody nutno pouzit dekarbonizacni katex pracujici v H⁺ (vodikovem cyklu) - ovsem tak, aby byla zachovana minimalni pozadovana koncentrace Ca + Mg (lze opet resit castecnym obtokem mimo ionex).

Pozornost hygieniku by se nemela soustredit pouze na zmekcovani pomoci klasickych iontomenicu, ale i na pouziti nekterych jinych sorpcnich hmot pro odmanganovani a odzeleznovani (napr. zeolit), ktere mohou zpusobit vyznamny pokles obsahu Ca a Mg v upravene vode !

Chemicka reakce srazenim

Pro pouziti chemicke reakce srazenim by pak z hygienickeho hlediska melo platit: zachovani minimalni vyzadovane tvrdosti upravene vody a vnos nezadoucich primesi max. na urovni 1/10 limitu dle normy (vyhlasky) pro pitnou vodu. Pri pouziti sloucenin sodiku by narust sodiku v upravene vode nemel byt vyssi nez 20 mg/l.

Elektromagneticka a magneticka uprava vody

Z zabraneni vzniku inkrustace byva pouzivana take (elektro)magneticka uprava vody, ktera je v Ceske republice povolena pouze na upravu teple uzitkove vody (TUV), ale nikoliv pitne vody ! Z nasledujicich duvodu.

(Elektro)magnetickou upravou vody nedochazi ke zmene obsahu chemickych prvku a sloucenin, dochazi vsak ke zmene nekterych jejich forem a predevsim ke zmene fyzikalnich vlastnosti vody. Takto upravena voda meni oproti vstupni vode svuj charakter take co do biologickeho ucinku na zive systemy (zvysuje prostupnost biologickych membran, ovlivnuje radu biochemickych parametru a funkci v organismu). Experimentalne byl tento rozdilny ucinek prokazan na rostliny, pokusna zvirata i na cloveka (Klassen, 1984). Ucinek takto aktivovane vody na lidsky organismus muze byt, podle udaju literatury, jak pozitivni, tak negativni. Zavisi na kvalite takto upravene vody a predevsim na momentalnim zdravotnim stavu organismu. Proto byla (je?) tato voda pokusne vyuzivana i pri terapii ruznych chorob, zvlaste vylucovaciho systemu.

Pitna voda, urcena k trvale spotrebe vsech obyvatel (bez ohledu na jejich zdravotni stav), by vsak mela byt svym biologickym ucinkem neutralni a nemela by spotrebitelum ani po dlouhodobe konzumaci pusobit prokazatelne zmeny vnitrniho prostredi. Bohuzel dosud nebyla provedena a publikovana zadna studie, ktera by dokazala, ze dlouhodoba konzumace magneticky upravene vody nepusobi zadne nepriznive zdravotni ucinky. Z toho duvodu se take zatim v CR nedoporucuje pitnou vodu upravovat pusobenim (elektro)magnetickeho pole. Zvlaste kdyz nejde o upravu smerujici ke zvyseni jakosti vody ve smyslu obsahu nezadoucich chemickych latek, ale o technicke opatreni. Take WHO z duvodu nedostatku udaju o pozitivnim ci negativnim dopadu dlouhodobe konzumace elektromagneticky upravovane vody nezarazuje tento zpusob upravy mezi doporucene metody a zpusoby upravy pitne vody.

Davkovani sloucenin s fosforecnany a kremicitany

Davkovani fosforecnanu a polyfosforecnanu se pouziva predevsim pro inhibici koroze potrubi, ale take - jak uvadeji nekteri vyrobci - zabranuje tvorbe inkrustaci. Ani tuto metodu nelze z hygienickeho hlediska (nehlede k hledisku ekologickemu eutrofizace vod) podporovat a lze ji pripustit vyjimecne jen tam, kde koroze predstavuje vazny problem, a po casove omezenou dobu, nez dojde k sanaci nevhodneho potrubi (existuji jiz ruzne metody, jak lze potrubi, vcetne domovnich rozvodu, opatrit novym vnitrnim povrchem, aniz by muselo dojit k jejich vymene). Prestoze pouzivana davka fosfatu neni problemem z toxikologickeho hlediska, jedna se prece jen ve vode o cizorodou latku, ktera navic vazbou na vapnik zabranuje nebo snizuje jeho vstrebavani v zazivacim traktu a konzument se vystavuje obdobnym rizikum jako pri pozivani velmi mekke vody. Take u aplikace do TUV, kde dosud nebyly z hygienickeho hlediska vznaseny vaznejsi namitky, nutno pamatovat na skutecnost, ze fosfaty jako vyznamny nutrient mohou podporovat rust bakterii a tvorbu biofilmu v potrubi a byt tak rizikovym faktorem pro pomnozovani legionel (aplikace fosfatu do TUV by mela byt podminena pozadavkem pravidelne kontroly vody na legionely) a jinych oportunnich patogenu nebo bakterii produkujicich pachove a chutove zavadne latky, coz znaci riziko i pro rozvod (studene) pitne vody.

Pripomenme, ze vzniku vapenatych inkrustaci lze do znacne miry predchazet stabilizaci vody (dosazenim vapenato-uhlicitanove rovnovahy) jiz pri uprave ve vodarne.

Zaver

Vsechny vyse uvedene skutecnosti, potvrzujici dulezity zdravotni vyznam pritomnosti vapniku a horciku v pitne vode, by mely slouzit ke kritictejsimu a objektivnejsimu posuzovani novych, ale i stavajicich technologii upravy vody z hlediska hygienickeho.

Ze zdravotniho hlediska lze oduvodnit zmekceni pouze takove vody, ktera svym obsahem vapniku a horciku vyrazne presahuje doporucenou horni hranici tvrdosti (5 mmol/l), a neni-li k dispozici jiny vhodny zdroj vody. K zmekceni vsak musi byt pouzita takova technologie, ktera zachova optimalni obsah vapniku, horciku, popr. dalsich esencialnich prvku ve vode obsazenych, a nebude zdrojem jinych cizorodych latek ve vode. Pokud je nezbytne vodu zmekcit z technickych duvodu, musi byt zajistena moznost odberu nezmekcene vody pro piti a vareni.

PRILOHA 1