STATNI ZDRAVOTNI USTAV Srobarova 48, Praha 10, 100 42

Vypracovano v ramci vyzkumneho zameru "Zdravotni rizika zivotniho prostredi", jehoz nositelem je Statni zdravotni ustav Centrum hygieny zivotniho prostredi 

Cil c. 3: Nove kontaminanty pitne vody a vody pro rekreaci

Dilci ukol: Metodicke pristupy reseni vyskytu kontaminantu hodnoceni rizika, napravna a preventivni opatreni (resitel MUDr. Frantisek Kozisek, CSc.)

Resitelske pracoviste: SZU CHZP, Narodni referencni centrum pro pitnou vodu, vedouci MUDr. F.Kozisek, CSc.

Reditel ustavu (SZU): Doc. MUDr. Jaroslav Kriz

Vedouci centra (CHZP): MUDr. Ruzena Kubinova

Pro ucely teto studie se pod pojmem "demineralizovana voda" rozumi voda temer ci uplne zbavena rozpustenych mineralnich latek (obsah rozpustenych latek [dale RL] neni obvykle vyssi nez nekolik mg/l, casto < 1 mg/l), at uz pomoci destilace, deionizace, membranove filtrace (reverzni osmozy, nanofiltrace), elektrodialyzy apod.

Strucna definice uvedenych postupu:

Destilace = metoda cisteni latek (zde vody) nebo rozdelovani smesi latek podle bodu varu. Latky se ve varne nadobe postupne premenuji v paru a po pruchodu chladicem kondenzuji. Destilat se jima podle bodu varu, primesi zustanou v prvnim podilu pred dosazenim zadouci teploty a v konecnem zbytku.

Deionizace = metoda vyuzivajici schopnosti urcitych makromolekularnich latek (napr. syntetickych pryskyric) tzv. ionexu neboli iontomenicu (ion exchangers), ktere obsahuji funkcni skupiny, zachycovat ionty z roztoku.

Membranova filtrace (reverzni osmoza [dale RO], nanofiltrace) = metoda slouzici k oddeleni anorganickych soli a mensich organickych molekul pod tlakem. Pouziva se polopropustna membrana (propousti vodu, ne rozpustene latky) a tlak musi byt vyssi nez osmoticky tlak rozpustenych latek. Odstranuji se castice (ionty) o velikosti jednotek nanometru a mensi.

Elektrodialyza = metoda k odstraneni anorganickych iontu, zalozena na principu separace soli v elektrickem poli pomoci polopropustnych membran s ionexovymi vlastnostmi.

V prirode se vyskytujici voda, at uz podzemni ci povrchova, ktera byla odpradavna pouzivana k pitnym ucelum, neni nikdy chemicky cistou slouceninou H₂O, ale jedna se o system ve vode rozpustenych plynu a predevsim mineralnich a zcasti tez organickych latek prirodniho puvodu. V zavislosti na mistnich geologickych podminkach nalezame vody velmi ruzneho slozeni. Obvykle hodnoty obsahu rozpustenych latek se pohybuji v radu set mg/l.

Ze pitna voda muze byt pricinou ruznych nemoci, je lidstvu znamo jiz stovky let. S rozvojem mikrobiologie a chemie je od minuleho stoleti tato obecna empiricka zkusenost postupne doplnovana poznanim konkretnich puvodcu nemoci z vody. Tento pristup ("ve vode muze byt neco, co tam byt nema, nebo tam neceho muze byt vice, nez je zdravo") predznamenal i prvotni hygienicky pristup k regulativnimu vymezeni kvality pitne vody: byly stanoveny nejvyssi pripustne koncentrace latek a organismu ve vode. Voda bez mineralu nebyla a ani nemusela byt predmetem snah o vymezeni kvality, protoze takova voda se v prirode nevyskytuje (vyjma deste a ledu, ktere vsak v rozvinutych zemich neslouzily jako zdroj pitne vody) a pro pitne ucely tedy nemohla byt pouzivana. Demineralizovane, umele vyrobene vody (puvodne voda destilovana, pozdeji tez deionizovana ci ziskana pomoci RO) byly pouzivany pro prumyslove, technicke a laboratorni ucely, coz je ostatne dodnes jejich hlavni vyuziti.

K vyznamnejsi aplikaci do oblasti upravy pitne vody doslo v 60.letech 20.stoleti, kdy stavajici omezene zdroje pitne vody v nekterych primorskych a vnitrozemskych aridnich oblastech nestacily pokryt vzrustajici pozadavky na spotrebu vody, vyvolane rostoucimi naroky na zivotni uroven i rozvojem prumyslu. Problem zajisteni pitne vody se tykal i zaoceanskych lodi. Umela vyroba "ciste" (demineralizovane) vody byla zavedena do praxe jen tam, kde jedinym nebo jedinym vyznamnym zdrojem byla voda vysoce mineralizovana nebo slana (morska, brakicka) odtud i obecny nazev pro tuto technologii: desalinace (odsolovani) vody. Jinde se tyto metody upravy nepouzivaly, protoze nebyly jeste dobre technicky zvladnute, byly velmi drahe a predevsim nebyly potreba.

Prestoze v celosvetovem meritku pouziti ruznych metod upravy vody bylo a je odsolovani celkem bezvyznamnou zalezitosti, byl od druhe poloviny 60.let zameren na tuto oblast i hygienicky vyzkum, predevsim v byvalem Sovetskem svazu, kde se odsolovani zavedlo k ziskavani pitne vody v nekterych stredoasijskych mestech. Od pocatku se nepochybovalo, ze z hygienickeho hlediska neni demineralizovana voda bez dalsiho zpetneho obohaceni mineraly vhodna k piti. Duvody byly dva jednak nevyhovujici chutove vlastnosti ciste destilovane vody, jednak se jiz vedelo, ze ve vode obsazene latky mohou pusobit na lidske zdravi jak negativne, tak i pozitivne: byly zde dobre zkusenosti s umelou fluoridaci pitne vody (pokles kazivosti zubu), bylo zde rovnez jiz nekolik desitek epidemiologickych studii ze 60.let, ktere dokladaly, ze v oblastech s mekci vodou (tj. vodou s nizsim obsahem vapniku [Ca ] a horciku [Mg]) je statisticky vyssi nemocnost a umrtnost na srdecne-cevni onemocneni. Proto se vyzkum, vedle zkoumani primych ucinku demineralizovane vody, zameroval na stanoveni pozadavku minimalniho obsahu mineralnich latek ve vode a doporuceni optimalniho obsahu latek v pitne vode. Cili tradicni pristup omezujici skodlive ucinky z nadbytku latek se rozsiruje na omezeni nepriznivych ucinku z nedostatku nekterych latek v pitne vode.

V druhe polovine 70.let se do reseni otazky optimalniho slozeni pitne vody po odsoleni zapojila i Svetova zdravotnicka organizace [WHO], kdyz jedno z pracovnich setkani k priprave novych Doporuceni WHO pro kvalitu pitne vody bylo venovano zdravotnim dusledkum odstranovani prirozene se vyskytujicich latek v pitne vode (WHO, 1979). Koncem 70.let dokonce WHO zadala zpracovani obsahle studie, ktera se mela stat podkladem pro vydani zvlastnich doporuceni pro odsolenou vodu. Studii, ktera sumarizovala predevsim sovetske, ale i zahranicni poznatky o odsolovacich metodach, o zdravotnich rizicich z odsolene vody i doporuceni pro kvalitni pozadavky teto vody, zpracoval kolektiv pracovniku Ustavu obecne a komunalni hygieny A.N.Sysina Sovetske akademie lekarskych ved (pod vedenim prof. Sidorenka a dr. Rachmanina). Praci vsak WHO vydala jen jako pracovni dokument (WHO, 1980), nikoliv jako oficialni publikaci a doporuceni.

Vodarenska vyroba pitne vody odsolovanim tam, kde neni jiny zdroj pitne vody nez voda slana, probiha od te doby za danych a odborne kontrolovanych podminek, jejichz nezbytnou soucasti je zpetne obohaceni odsolene vody mineralnimi latkami.

I kdyz tento zpusob, nehlede k financni narocnosti, neni povazovan za optimalni, je dnes (v kombinaci s dovozem balene vody) jedinym resenim pro nektere oblasti na Zemi, ktere nemaji zdroje sladke vody. V nasi geograficke oblasti bychom se timto problemem nemuseli prakticky zabyvat, nebyt technickeho pokroku, ktery m.j. prinesl "miniaturizaci" demineralizacnich technologii a jejich moznou aplikaci u koncoveho spotrebitele, a nebyt nespravne nasmerovane obchodni ofenzivy vyrobcu a dovozcu techto technologii, kteri mylne vydavaji demineralizovanou vodu za kvalitni vodu pitnou a vystavuji tak uzivatele zbytecnemu zdravotnimu riziku. Proto je nezbytne shrnout dosavadni poznatky o zdravotnich ucincich demineralizovane vody.

Nase vedomosti o ucincich demineralizovane vody pochazeji jednak z pokusu (na laboratornich zviratech a lidskych dobrovolnicich) a pozorovani (na obyvatelich mest zasobovanych odsolenou vodou) provedenych primo s demineralizovanou vodou, jednak z extrapolace poznatku o zdravotnich ucincich nizkomineralizovane (mekke) vody ve srovnani s vodou pitnou o vyssi (obvykle) mineralizaci. Demineralizovanou vodu totiz nutno povazovat za extremni pripad nizkomineralizovane vody (vody o nizkem obsahu rozpustenych latek).

Zatim znama zdravotni rizika z konzumace demineralizovane vody lze rozdelit do nekolika oblasti:

1. Primy ucinek demineralizovane vody na strevni sliznici, metabolismus a homeostazu mineralnich latek, popr. na jine telesne funkce.
2. Prakticky nulovy prijem vapniku a horciku vodou.
3. Snizeny prijem nekterych jinych esencialnich prvku a mikroprvku.
4. Vysoke ztraty vapniku, horciku a jinych esencialnich prvku z potravin varenych v demineralizovane vode.
5. Zvysene riziko toxickeho pusobeni tezkych kovu prijimanych stravou.
6. Zvysene riziko druhotne kontaminace demineralizovane vody.

Ad 1) Primy ucinek demineralizovane vody na strevni sliznici, metabolismus a homeostazu mineralnich latek, popr. na jine telesne funkce

V 70.letech hojne citovana prace Williamse (Williams, 1963) zjistila, ze po zavedeni destilovane vody do streva krys doslo k abnormalnim zmenam bunek strevniho epitelu (vlivem osmotickeho soku ?).

Ke stejnym zaverum vsak nedospela novejsi nemecka studie (Schumann et al, 1993), taktez s pokusy na krysach, ktere zde trvaly 14 dni. Histologie nezjistila v jicnu, zaludku a jejunu zadne znamky eroze, ulcerace nebo zanetu.

Prestoze take starsi sovetske prace se zviraty popisuji naruseni sekrecni funkce (zvysena sekrece zaludecni stavy i zvyseni jeji kyselosti) a svaloveho tonu zaludku (WHO, 1980), nemuzeme dnes na zaklade dostupnych udaju povazovat negativni ucinek demineralizovane vody na sliznici gastrointestinalniho traktu (GIT) za jednoznacne prokazany.

Naopak za prokazany negativni ucinek demineralizovane vody musime povazovat zatizeni mechanismu homeostazy, jehoz dusledkem je naruseni mineraloveho i vodniho metabolismu organismu. Zvysene vylucovani vody z tela (zvysena diureza) vede tez ke zvysenemu odvadeni hlavnich iontu nitro- i mimobunecnych telnich tekutin a k jejich negativni bilanci, ke zmene pomeru mezi jednotlivymi oddily vody v organismu i ke zmenam funkcni aktivity nekterych hormonu souvisejicich s vodnim hospodarstvim.

Z pokusu na zviratech (predevsim krysach), ktere trvaly az 1 rok, opakovane vyplynulo, ze prijem destilovane vody a vody s obsahem RL 75 mg/l vedl ke zvysenemu prijmu vody i ke zvyseni diurezy, ke zvyseni objemu mimobunecne tekutiny; zvyseni koncentrace sodikovych (Na) a chloridovych (Cl^-) iontu v seru, jejich zvysenemu vylucovani z tela a celkove negativni bilanci a take ke zmenseni objemu erytrocytu a nekterym dalsim zmenam v hematokrytu (WHO, 1980). Novejsi prace sice nezjistily zadne mutagenni ani gonadotoxicke ucinky destilovane vody, ale k vyse uvedenym zmenam pribyly poznatky o snizeni sekrece trijodtyroninu a aldosteronu, zvyseni sekrece kortizolu, morfologickych zmenach v ledvinach (zvysena atrofie glomerulu, otok cevnich sten spojeny s omezenim prutoku krve apod.) a predevsim o snizene osifikaci (kostnateni) skeletu plodu samic, ktere dostavaly destilovanou vodu to vse na jednorocni studii na krysach (Rachmanin et al, 1989).

Z pokusu na lidskych dobrovolnicich vyplynuly poznatky o vlivu demineralizovane a nizkomineralizovane vody, ktere jsou ve shode s pozorovanim na zviratech: vyrazne zvyseni diurezy (v prumeru temer o 20%), vzrust objemu vody v tele, zvysena koncentrace sodiku a snizena koncentrace drasliku v seru; zvysene vylucovani iontu sodiku, drasliku, chloridu, vapniku a horciku z organismu (WHO, 1980).

Poznamka k regulacnim mechanismum vody v organismu: Po poziti a vstrebani vody dochazi k "naruseni" rovnovahy objemu a osmotickeho tlaku vnitrniho prostredi, coz vede k utlumu vylucovani antidiuretickeho hormonu (ADH). Nastupuje obdobi zvysene tvorby moci, ktere ma maximum asi 50 minut po podani tekutiny. Tato reakce ma reflexni, nespecificky charakter a nezavisi v podstate na chemickem slozeni prijate tekutiny. Pote se uplatnuje mechanismus regulace vodniho a mineraloveho metabolismu, ktery je pod vlivem hormonu kury nadledvinek. V teto etape je charakter diureticke a natriureticke reakce organismu ovlivnovan chemickym slozenim pozite vody ci tekutiny (Rachmanin et al, 1975).

Hlavni a typicke rysy nepriznivych ucinku odsolene vody s nizkym obsahem rozpustenych latek (< 100 mg/l) na vodni a mineralovou homeostazu organismu lze shrnout nasledovne. Pusobeni nizkomineralizovane pitne vody na osmoreceptory GIT, zvysena difundace iontu sodiku do lumen streva a nepatrne snizeni osmotickeho tlaku v systemu portalni veny vyvola adaptacni reakci, ktera se projevuje zvysenym uvolnenim sodiku do krve. Tato osmoticka zmena v krevni plazme vede k redistribuci vody v organismu: ke zvyseni celkoveho objemu mimobunecne tekutiny; voda z erytrocytu i intersticialni tekutiny prestupuje do plazmy, dochazi tez k presunu mezi vodou nitrobunecnou a intersticialni. Na zmenu v objemu krevni plazmy reaguji volumoreceptory a baroreceptory v krevnim recisti, coz vede ke snizenemu vylucovani aldosteronu a tim i ke zvysenemu vylucovani sodiku z organismu; reakce volumoreceptoru v cevach muze pusobit na snizeni sekrece ADH a zvyseni diurezy (WHO, 1980).

Vzhledem k tomu, ze se tyto zmeny projevovaly nejen u zcela demineralizovane vody, ale i vody s obsahem RL mezi 50 a 75 mg/l, bylo doporuceno, ze minimalni obsah RL v odsolovane vode by mel byt 100 mg/l. Za optimalni obsah RL v pitne vode povazuji rusti autori hodnotu asi 200-400 mg/l u chlorido-siranoveho typu, resp. 250-500 mg/l u hydrogenuhlicitanoveho typu.

K vyse (i nize) uvedenym zmenam bude pri pravidelne konzumaci takove vody dochazet postupne, pravdepodobne dlouho bez zjevnych ci zjevne kauzalnich priznaku. Presto muze dojit i k vaznemu akutnimu postizeni, ktere ma formu hyponatremickeho soku az deliria. Muze k nemu dojit napr. pri velke fyzicke namaze vypitim nekolika litru vody o nizsi mineralizaci (Basnyat et al, 2000). Vaznejsi prubeh takoveho zachvatu, doprovazeneho otokem mozku, krecemi a metabolickou acidozou, je pak popisovan u kojencu, kterym byly vedle mlecne stravy podavany tez napoje pripravene z nizkomineralizovane (balene) vody. Rada techto pripadu je hlasena z USA (CDC, 1994). K otrave vodou muze samozrejme dojit i rychlym pozitim nadmerneho mnozstvi vody pitne (napr. vodovodni), nejen vody demineralizovane, ale s poklesem obsahu RL stoupa i riziko "otravy".

U destilovane a obecne demineralizovane vody (RL < 50 mg/l) jsou opakovane uvadeny nepriznive senzoricke (chutove) vlastnosti, na ktere se vsak muze spotrebitel casem adaptovat. Take je uvadena snizena schopnost teto vody zahanet zizen (WHO, 1980).

Novejsi epidemiologicke studie z Ruska, porovnavajici nemocnost na vybrane choroby u obyvatel konzumujicich vodu o ruznem obsahu rozpustenych latek, naznacuji, ze konzumace pitne vody o nizkem obsahu mineralu muze byt rizikovym faktorem pro vznik hypertenze a ischemicke choroby srdecni, vredove choroby zaludku a dvanacterniku, strumy, chronickeho zanetu zaludecni sliznice a ruznych novorozeneckych a kojeneckych komplikaci (jako jsou novorozenecka zloutenka, anemie, zlomeniny kosti a poruchy rustu (Lutaj, 1992; Mudryj, 1999).

K otazce piti destilovane vody se v 90.letech jednoznacne postavila i Nemecka spolecnost pro vyzivu (DgfE, 1993) jeji stanovisko je uvedeno v Priloze c. 2.

Ad 2) Prakticky nulovy prijem vapniku a horciku vodou

Prestoze pitna voda, az na vyjimky, neni hlavnim zdrojem prijmu vapniku (Ca) a horciku (Mg), zdravotni vyznam a dopady tohoto "vodniho" podilu vyrazne presahuji vyznam nutricni, vyjadreny jako podil hmotnosti na celkovem dennim prijmu techto prvku. Ani co do mnozstvi nijak deficitni soucasna strava obyvatel vyspelych prumyslovych zemi nedokaze kompenzovat absenci Ca a predevsim Mg v pitne vode.

Jiz na pocatku 60.let bylo v USA prokazano a od te doby desitkami epidemiologickych studii provedenych v mnoha vyspelych zemich potvrzeno, ze konzumace mekci vody (tj. vody s nizsim obsahem Ca a Mg) vede ke statisticky vyznamnemu rustu nemocnosti i umrtnosti na kardiovaskularni choroby, v porovnani s oblastmi zasobovanymi vodou tvrdsi. Nejnovejsi prace dale naznacuji, ze konzumace mekci vody, resp. vody s nizsim obsahem Ca se poji se zvysenym rizikem zlomenin u deti, jakoz i nekterych neurodegenerativnich chorob a nekterych typu rakoviny; vody s nizsim obsahem Mg se pravdepodobne poji se zvysenym rizikem onemocneni motorickeho neuronu i vzniku tehotenskych komplikaci, tzv. preeklampsii. Podrobne jsou zdravotni ucinky mekke vody zpracovany ve zvlastni studii Statniho zdravotniho ustavu (SZU) "Zdravotni vyznam tvrdosti pitne vody" (SZU, 2000).

Ve vztahu k ucinkum demineralizovane vody je nutne si uvedomit, ze demineralizovana voda je extremnim pripadem mekke vody a ze vsechna rizika popisovana ve spojeni s konzumaci mekke vody budou u demineralizovane vody pravdepodobne jeste mnohem vyraznejsi.

Specificke poznatky o zmenach metabolismu vapniku u lidi, zasobovanych odsolenou vodou (destilovanou vodou filtrovanou pres filtry s vapencovou drti) s nizkym obsahem RL a Ca, prinesly studie z mesta Sevcenko. U techto lidi byla zjistena snizena aktivita alkalicke fosfatazy, snizena koncentrace Ca a P (fosforu) v krevni plazme a zvysena dekalcifikace kostni tkane tyto zmeny byly vyraznejsi u zen a rostly s delkou pobytu v uvedenem meste (WHO, 1980).

Vliv vapniku ve vode potvrzuje i studie na krysach, provedena s odsolenou vodou, doplnenou o rozpustene latky ve vysi 400 mg/l a tremi ruznymi obsahy Ca: 5 mg/l, 25 mg/l, 50 mg/l. U skupiny zvirat napajene vodou s obsahem Ca 5 mg/l se projevila snizena funkce stitne zlazy a jinych souvisejicich funkci oproti ostatnim dvema skupinam (WHO, 1980).

Na zaklade techto i jinych studii pak vzniklo doporuceni na minimalni esencialni obsah vapniku v odsolovane pitne vode ve vysi 30 mg/l; jako optimalni se uvadi hodnota 50 mg Ca/l (WHO, 1980; Rachmanin et al, 1990).

Ad 3) Snizeny prijem nekterych jinych esencialnich prvku a stopovych prvku

Jak jiz bylo uvedeno: prestoze pitna voda az na vyjimky (napr. fluoridy) nebyva pro cloveka prevaznym zdrojem esencialnich (pro zivot nezbytnych) prvku a stopovych prvku, muze byt jeji podil na celkovem prijmu v nekterych pripadech dost vyznamny a to z nasledujicich duvodu. Moderni bezna strava diky nadmerne rafinaci byva ochuzena o vyznamnou cast rady prvku pritomnych ve vychozi surovine a nepredstavuje tak (v pripade mineralii a stopovych prvku) plnohodnotny nutricni zdroj. Ve vode jsou prvky pritomny prevazne ve volnem iontovem stavu, a proto se ve vetsine pripadu vstrebavaji z vody mnohem lepe nez z potravy, kde jsou vetsinou vazany na ruzne jine latky. Podrobneji byl vyznam vody jako nutricniho zdroje pro esencialni prvky zhodnocen jiz drive (Kozisek, 1992).

Uvahy o vyznamu ve vode obsazenych mikrokvant nekterych stopovych prvku jsou podporovany take studiemi na zviratech. Napr. pokus na krysach, ktere (rozdeleny do 4 skupin) pily 6 mesicu vodu: a) vodovodni; b) demineralizovanou; c) demineralizovanou s dodatkem prvku (J, Co, Cu, Mn, Mo, Zn, F^-) na urovni vody vodovodni; d) demineralizovanou s dodatkem uvedenych prvku v koncentraci 10 x vyssi nez ad c). Pri pokusu bylo zjisteno, ze ruzny prijem stopovych mnozstvi prvku se projevil v ruznem obsahu techto prvku ve svalove tkani (az 6-ti nasobne rozdily). Dale bylo zjisteno, ze prijem ciste demineralizovane vody nepriznive ovlivnil proces krvetvorby: napr. stredni obsah hemoglobinu v jednom erytrocytu byl u teto skupiny az o 19% nizsi nez u skupiny napajene vodovodni vodou; u skupin s vodou obohacenou prvky byly vysledky jeste priznivejsi (Kondratjuk, 1989)

Ad 4) Vysoke ztraty vapniku, horciku a jinych esencialnich prvku z potravin varenych v demineralizovane vode

Bylo prokazano, ze varenim v mekke vode dochazi k vyznamnych ztratam vsech esencialnich prvku z potravin. U horciku a vapniku mohou ztraty dosahovat az 60%, u nekterych dalsich stopovych prvku dokonce jeste vice (Cu 66%, Mn 70%, Co 86%). Naopak varenim v tvrdsi vode se ztraty minimalizuji, u vapniku muze dojit dokonce i k obohaceni varene potraviny (WHO, 1978; Haring et al, 1981; Novikov et al, 1983; Oh et al, 1986). Opet je nutne si uvedomit, ze demineralizovana voda je jeste "agresivnejsi" a "hladovejsi" nez voda mekka.

Vzhledem k tomu, ze potraviny poskytuji podstatnou cast vyzivnych latek, muze pouziti demineralizovane vody na vareni znamenat pro cloveka vyrazny deficit v prijmu nekterych esencialnich prvku, mnohem vetsi a vyznamnejsi nez mnozstvi techto prvku neprijatych "pitnou" (v tomto pripade demineralizovanou) vodou. Protoze moderni zpusob stravovani vetsinou neposkytuje dostatek vsech nezbytnych prvku, je nutne kazdy faktor v procesu zpracovani a upravy potravin, ktery vede k neoduvodnenym ztratam zadoucich prvku a latek, hodnotit jako zdravotne nezadouci.

I kdyby neexistoval primy negativni ucinek piti demineralizovane vody na cloveka (jako ze existuje) a i kdyby obvykla strava soucasnosti byla skutecne schopna poskytnout vsechny potrebne nutrienty v potrebnem mnozstvi (jako ze, bohuzel, toho vetsinou schopna neni), bylo by piti demineralizovane vody stejne malo smysluplne jako je vyziva zalozena ciste na produktech z bile mouky.

Ad 5) Zvysene riziko toxickeho pusobeni tezkych kovu prijimanych ve strave

Ve vode (i strave) obsazeny vapnik a v mensi mire i horcik maji navic prospesnou funkci antitoxickou, kdyz bud primou reakci za vzniku nevstrebatelne slouceniny nebo kompetici na vazebnych mistech zabranuji vstrebavani nekterych toxickych prvku, napr. olova a kadmia ad., a jejich prechodu ze streva do krve (Thompson, 1970; Levander, 1977; Oehme, 1979; Hopps et al, 1986; Nadeenko et al, 1987; Plitman et al, 1989).

Prestoze tento ochranny ucinek je samozrejme limitovan, lze tvrdit, ze pouzivanim demineralizovane vody se clovek vystavuje riziku, ze toxicke latky prijimane ze stravy a z ovzdusi (pokud tyto latky ulpely na sliznici ust ci nosu a byly polknuty) mohou mit nepriznivejsi ucinek, nez kdyby clovek pouzival pitnou vodu obvykle mineralizace a tvrdosti.

Ad 6) Zvysene riziko druhotne kontaminace demineralizovane vody

Demineralizovana voda je voda v nerovnovaze, a proto je mimoradne agresivni vuci materialum, se kterymi prichazi do styku. Demineralizovana voda ochotne prijima vsechny vodou rozpustne latky (odtud take jeji oznaceni jako voda "hladova"), napr. kovy z potrubi, zmekcovadla a dalsi organicke toxicke latky z hadicovych rozvodu, plastovych a pryzovych zasobniku apod. aniz by vsak obsahovala ty mineralni latky, ktere nektere tyto substance na sebe vazi a mohou je tak alespon castecne "dezaktivovat".

Minimalne z provoznich duvodu, aby se omezila koroze potrubi a vyluhovani nezadoucich latek z nej, je voda po odsoleni opet obohacovana o mineralni latky, a tak se stava stabilnejsi.

Zvlastni kapitolou je vyssi nachylnost demineralizovane vody k bakterialni kontaminaci. Riziko bakterialni kontaminace vody upravovane domacimi zarizenimi na doupravu vody ("vodnimi filtry") bylo popsano jiz pocatkem 80.let (Geldreich et al, 1985) a od te doby bylo publikovano mnoho praci na toto tema. V priloze komentovana studie americke Water Quality Association (WQA, 1993) na podporu zarizeni vyrabejicich demineralizovanou vodu se odvolava na blize necitovanou montrealskou studii (pravdepodobne Payment et al, 1991a). Tato studie, ktera byla primarne zamerena na posouzeni mikrobiologickeho rizika vodovodni vody a nikoliv na riziko RO, porovnavala po dobu 15 mesicu vyskyt akutnich onemocneni GIT mezi dvema skupinami obyvatel, z nichz jedna pouzivala vodovodni vodu bez upravy (surova voda pochazela z bakterialne kontaminovaneho povrchoveho zdroje) a druha tutez vodu po domaci douprave (mechanicky filtr, aktivni uhli, reverzni osmoza). U skupiny, ktera pouzivala doupravu, byl vyskyt priznaku poruch GIT nizsi.

Avsak v jine, soubezne provadene prospektivni epidemiologicke studii stejneho kolektivu autoru (Payment et al, 1991b), ktera se zamerila na zkoumani vztahu mezi bakterialni kvalitou vody z RO v domacnostech a vyskytem akutnich poruch GIT (nauzea, zvraceni, prujem), se zjistilo, ze vyssi pocet bakterii v upravene vode po RO byl v pozitivni korelaci s vyssim vyskytem GIT poruch v prislusnych rodinach. Zaverem autori vyjadruji znepokojeni nad mikrobiologickou bezpecnosti domacich upraven vody na bazi RO, protoze tyto vysledky byly ve shode s jejich drivejsimi poznatky (Payment, 1989).

Prestoze membrana RO ma byt schopna odstranit vsechny bakterie, tato ucinnost nemusi byt v praxi stoprocentni, jak dokazuje napriklad tyfova epidemie z vody upravovane reverzni osmozou v Saudske Arabii v roce 1992 (al-Qarawi et al, 1995).

Statni zdravotni ustav muze ze sve zkusenosti uvest, ze zejmena tlakove nadoby jednotek reverzni osmozy jsou velmi nachylne k bakterialni kontaminaci. Obsahuji totiz pryzovy vak, jehoz povrch je velmi vyhodnym prostredim pro pomnozovani bakterii. Pokud k takove kontaminaci jednou dojde, je prakticky nemozne ji nejak odstranit a tlakova nadoba musi byt vymenena za novou. Resit tuto situaci zarazenim dezinfekcni jednotky (vetsinou UV-lampy; jako prevence infekcnich onemocneni) na konec sestavy je sice mozne, ale neresi se tim jiny problem vysokeho poctu bakterii: bakterie v tlakove nadobe (jako vsechny zive organismy) produkuji ruzne metabolity (produkty jejich metabolismu), ktere se navic masivne uvolni po rozpadu tel usmrcenych bakterii, a tyto chemicke latky mohou napr. vyvolat nezadouci stepne reakce v mlecnych produktech (kojenecka vyziva !) nebo snad byt i primou pricinou ruznych nespecifickych potizi (unava, bolesti hlavy, vliv na imunitni system) citlivejsich jedincu (Hruby et al, 1984; Hruby, 1998).

Z vyse uvedenych duvodu nemuze byt demineralizovana voda povazovana za vodu pitnou. Jedine voda s urcitym obsahem esencialnich mineralnich latek (a dalsich prirozenych soucasti vody jako jsou napr. hydrogenuhlicitany) je voda pitna. Obsah techto latek (spolu s dalsimi, dosud ne zcela dobre objasnenymi charakteristikami jako je napr. struktura vody), ktery predurcuje, ze voda muze nejen "neskodit", ale i pozitivne prispivat k lidskemu zdravi, se nazyva biogenni nebo biologicka hodnota pitne vody.

Proto pri vyrobe pitne vody z vody slane nasleduji po fazi demineralizace (destilace, RO, deionizace) dalsi faze upravy: uprava mineraloveho slozeni, stabilizace, dezinfekce.

Uprava mineraloveho slozeni ("salt adjustment") se provadi nekterym ze tri dostupnych zpusobu:

1. Smichani vody demineralizovane s vodou dosud neupravenou nebo s vodou z jineho zdroje v takovem pomeru, aby vysledny produkt odpovidal pozadavkum minimalniho obsahu RL.
2. Pridani smesi mineralu, ktera se ve vode rozpusti (pouziva se pro upravu mensich objemu vody, napr. na lodich).
3. Filtrace pres material, ktery vodu obohati o vybranou latku nejcasteji uhlicitan vapenaty (filtrace vody predem obohacene oxidem uhlicitym pres mramor, dolomit nebo koral).

Zaver

Demineralizovana voda pro absenci nebo naprosty nedostatek zakladnich mineralnich soucasti nema charakter pitne vody a jeji pravidelnou konzumaci nebo jednorazovou konzumaci ve vetsim mnozstvi nutno povazovat za zdravotne rizikovou az nebezpecnou. Duvody jsou uvedeny v predchozi casti tohoto dokumentu.

Z techto duvodu je take z hygienickeho hlediska nutno odmitnout zarizeni na bazi destilace, deionizace, reverzni osmozy nebo nanofiltrace jako koncovy stupen upravy pitne vody, protoze tyto technologie zbavuji vodu prakticky vsech rozpustenych latek a soucasti (nejen nezadoucich, ale i potrebnych) ) a vysledny produkt nema charakter pitne vody, ale ultraciste vody technicke (destilovane). Ani dodatecny stupen "remineralizace", ktery nekteri vyrobci za RO zarazuji a ktery ma vode zpetne dodat alespon ionty vapniku a (v mensi mire i) horciku, neni schopen vodu dostatecne obohatit na minimalni potrebnou uroven techto dulezitych soucasti pitne vody, nehlede k jinym prospesnym prvkum, ve vode obvykle pritomnym.

Odmitnout nutno i pouziti techto technologii na upravu vody, ktera ma byt pouzita "pouze" na vareni. Varenim v demineralizovane vode totiz dochazi k abnormalnim ztratam nutricne vyznamnych latek z potravin.

Presto jsou castecne z neznalosti, prevazne vsak z komercnich duvodu stale casteji nabizeny k vyuziti v domacnostech, skolach a stravovacich sluzbach pristroje na vyrobu demineralizovane vody. Jako na idealni zpusob ziskani "ciste" a "zdrave" pitne vody. Tyto aktivity se opiraji o nekolik podpurnych argumentu a praci (Bragg et al, 1998; WQA, 1993; Safka, 2000), ktere povazujeme z vetsi casti za mylne a proto zaslouzi komentar. Ten je uveden v Priloze c. 1.

Pripustit tato zarizeni by bylo mozne jen tam, kde neni dostupny jiny zdroj vody nez voda o vysoke mineralizaci, u ktere neni mozne snizit obsah RL jinym zpusobem. Podminkou je, aby cast vody ze zdroje proudila obtokem mimo zarizeni, michala se s vodou proslou demineralizacnim stupnem a vysledny smesny produkt odpovidal jak pozadavkum minimalniho obsahu vapniku a horciku, tak i ostatnim limitnim hodnotam pro pitnou vodu. Kvalita upravene vody po smichani musi byt co do obsahu RL pravidelne, nejlepe kontinualne kontrolovana (napr. vodivosti) a cely proces musi probihat pod odbornym dohledem.

Pripadne "bezne" problemy s kvalitou vody je v pripade potreby mozne resit pouzitim ruznych specifickych technologii na doupravu vody, ktere nezasahuji do slozeni vody tak razantne jako zarizeni na bazi RO, ale selektivne odstranuji prislusny typ kontaminujicich latek.

Specifickou otazkou, aktualni pro radu kojeneckych oddeleni nemocnic a kojeneckych ustavu, jejichz vodovodni voda neni vhodna pro kojence a ktere nemaji na vodu balenou, je moznost pouziti demineralizovane vody pro pripravu kojenecke stravy. Ciste teoreticky lze k tomu uvest, ze

• pokud by produkt (demineralizovana voda) s vyjimkou minimalniho obsahu Ca a Mg odpovidal ve vsech ukazatelich kvalitativnim pozadavkum na kojeneckou vodu,
• pokud by byla zajistena takova manipulace a uchovani pripravene vody, ktera by vyloucila druhotnou kontaminaci (mikrobialni !) a
• pokud by byla zajistena pravidelna kontrola kvality,

Zaverem je uzitecne se vyjadrit jeste k otazce, proc jsou na jedne strane hygienicke namitky proti "demineralizacni" uprave pitne vody, ale na strane druhe se toleruje vyroba a distribuce nekterych stolnich a kojeneckych vod, ktere obsahem vapniku a horciku take nedosahuji pozadovaneho minima pro pitnou vodu. Tyto (nizkomineralizovane) vody jsou prirodnim produktem a u techto typu vod je uprava mineraloveho slozeni zakazana. Na etikete by melo byt uvedeno chemicke slozeni, aby zakaznik vedel, o jakou vodu se jedna. Tato voda neni zakaznikova dodavana trvale bez moznosti volby (jako voda vodovodni), ale sam se rozhoduje, zda si ji zakoupi ci ne podle toho, zda je pro neho vhodna ci ne. To samozrejme predpoklada urcitou znalost a osvetu, aby bylo mozne se spravne rozhodnout. Tyto vody jsou vhodne napr. pro pripravu kojenecke umele mlecne vyzivy, pro nektere nemocne, pro podporu diurezy, jako napoj pro kohokoliv apod. Jako trvaly zaklad pitneho rezimu jsou vsak vhodne takove vody, ktere se svym obsahem esencialnich prvku blizi optimalnim hodnotam. Hygienicka sluzba i Statni zdravotni ustav vykonavaji v tomto smeru stalou osvetu (viz napr. nedavno vydany letak o pitnem rezimu).

Prilohy:

• Komentar k pracim podporujicim piti demineralizovane vody
• Stanovisko Nemecke spolecnosti pro vyzivu k piti demineralizovane vody
• Literatura

Komentar k pracim podporujicim piti demineralizovane vody

Prvni praci, ktera si ziskala ve svete (predevsim v USA) mezi laiky ohlas a udrzela si ho dodnes, byla kniha otce a dcery Braggovych "The Shocking Truth About Water". Vysla poprve v USA v roce 1970 a od te doby se tam dockala temer triceti vydani; prelozena byla i do jinych jazyku, vcetne cestiny pod nazvem "Sokujici pravda o vode" zde vysla v roce 1998 (Bragg et al, 1998). Kniha je pestrou smesici rad pro zdravy zivotni styl. Vedle nekterych nepochybne spravnych doporuceni ohledne vyzivy a fyzicke aktivity obsahuje kniha take radu nesmyslu, napriklad ze cirhoza jater je zpusobena prirozenymi slouceninami vapniku ve vode.

Vudci ideou knihy je vsak absurdni myslenka, ze kazda voda prirodniho puvodu je zdravi skodliva, protoze obsahuje prirodni anorganicke latky, a jedinou zdravou vodou je voda destilovana: "Aby byl clovek stoprocentne zdravy, musi mit telo naprosto ciste, bez usazenin anorganickych latek, ktere jsou obsazeny v mestske vode z vodovodu a ve vode z jezer, rek,, studni a pramenu. Anorganicke latky znecistuji lidske telo, zpusobuji zvapenateni, zanaseni a ucpavani cevniho systemu cloveka a oslabuji jeho dulezite organy. (str.143)Nase telo potrebuje vodu, ale musi to byt prirodne cista voda, ktera je slozena ze 100% z kysliku a vodiku. Cistou vodu lze ziskat dvema zpusoby: 1. Z cerstve, organicky vypestovane zeleniny a ovoce. 2. Z vody vyrobene destilaci. (str. 27) Anorganicka voda je bezesporu univerzalnim napojem, ktery je pricinou nemoci a predcasne smrti. (str. 129) Jakmile vypijeme jen jednu sklenici obycejne vody z vodovodu, rozbehne se v nasem tele proces kornateni. (str. 154)"

Autori mechanisticky predpokladaji, ze lidske telo je jako nezivy stroj, resp. ze cevy jsou zanaseny slouceninami vapniku a dalsich latek stejne jako kovove vodovodni trubky.

Musime pripustit, ze toho dosud mnoho nevime o vsech formach, v jakych se prvky v prostredi vyskytuji (bezpecne vime, ze tech forem je mnoho), na co jsou vazany a jak tyto formy ovlivnuji vyuzitelnost prvku zivymi organismy. Analyticke techniky vetsinou urcuji sumu prvku, bez rozliseni forem. Z ruznych studii, provadenych prevazne s toxickymi prvky, vime, ze nektere se lepe vstrebavaji v anorganicke, jine v organicke forme. Nelze zatim rozhodne povazovat za prokazane, jak tvrdi ruzni vyrobci potravnich doplnku, ze pouze mineralni latky a stopove prvky v koloidni forme jsou organismem vyuzitelne.

Proti tomu stoji desitky publikovanych vedeckych praci, ktere prokazuji, ze napr. vapnik a horcik z pitne vody jsou nejen stejne dobre (nebo i lepe) vstrebatelne jako tyto prvky prijimane ve strave, ale ze jsou i dobre vyuzitelne a dokazi pozitivne ovlivnovat lidske zdravi: pevnost kosti, jiz zmineny ochranny ucinek proti kardiovaskularnim chorobam a nekterym jinym degenerativnim onemocnenim apod. Kdyby mel pan Bragg pri psani sve knihy zajem, mohl se z vysledku tehdy jiz deset let publikovanych epidemiologickych studii v USA presvedcit, ze co se tyce kornateni cev, neplati jeho smyslena umera "cim tvrdsi voda, tim hure pro cevy", ale naopak: prave mekka voda, o destilovane vode nemluve, znamena zvysene riziko pro vznik cevnich a srdecne-cevnich chorob. Priklady a citace nekterych nejnovejsich praci na toto tema lze nalezt ve studii o tvrdosti vody (SZU, 2000), jine byly zmineny vyse v casti hodnotici rizika z nizsiho prijmu nekterych esencialnich prvku.

Dalsim neprehlednutelnym prikladem vyuzitelnosti prvku z pitne vody je pripad fluoridu a umele fluoridace vody, diky ktere byl v mnoha zemich na svete ucinne omezen vyskyt zubniho kazu (CDC, 2000). Prestoze fluoridace vody je zpusob medikace sporny z hlediska ekonomickeho, ekologickeho i etickeho, je dobrym prikladem vyuziti typicky anorganicke latky (ktera se urcite ve vode nevyskytuje v koloidni forme) z pitne vody.

Kdyz v roce 1992 vysla knizka "Sokujici pravda o vode" v nemcine, reagovala Nemecka spolecnost pro vyzivu (DgfE) publikovanim oficialniho stanoviska, kterym v odborne literature varovala pred pitim demineralizovane vody (DgfE, 1993). Prestoze toto dulezite stanovisko je poslednim ucelenym odbornym komentarem publikovanym k otazce piti demineralizovane vody, uvadime jej v ceskem prekladu v celem zneni v Priloze c. 2 k tomuto dokumentu.

Dalsim podpurnym materialem pro demineralizovanou vodu je zprava "Konzumace vody s nizkym obsahem rozpustenych latek" (WQA, 1993), pripravena v roce 1993 odbornou komisi americke Water Quality Association (WQA), coz je zajmove sdruzeni vyrobcu pristroju na upravu vody v domacnosti.

Tato zprava, bohuzel, neprinasi zadne vedecke dukazy pro sve zavery, ze piti vody s obsahem RL mene nez 100 mg/l vcetne vody demineralizovane je zcela bezpecne. Omezuje se na kritiku sovetskych vyzkumu shrnutych v citovanem dokumentu Svetove zdravotnicke organizace (WHO, 1980) a dale uvadi nekolik empirickych poznatku z praxe. Nektera tvrzeni (uvedena kurzivou) a zavery zde komentujeme:

• Zprava nerozlisuje uroven mineralizace posuzovanych vod ("male zmeny v osmolalite (na membranach) v dusledku cistene pitne vody (RL od 0 do 100 mg/l) jsou rychle vyrovnany"), i kdyz ucinek vody s obsahem RL < 1 mg/l a vody s obsahem RL 90-100 mg/l je rozdilny.
• Zprava se v uvodu alibisticky vyhyba posouzeni vyznamu obsahu Ca a Mg ve vode ("tvrda voda versus mekka vodanejsou predmetem teto zpravy"), prestoze se zde jedna o rozhodujici faktor, resp. faktor, o kterem existuje dostatek vedeckych informaci.
• Pridavek iontu ze slin do pozite demineralizovane vody nestaci kompenzovat absenci RL ve vode.
• Autori zpravy WQA kritizuji studii WHO, pripravenou ruskymi autory (WHO, 1980), a svoji kritiku opiraji o cetbu 6 a 1/2 stran anglickeho souhrnu zdravotnich ucinku demineralizovane vody s tim, ze jim neni jasna metodika provedenych studii a uroven originalnich publikovanych praci atd. a tedy cela prace je vedecky podezrela, sporna a neverohodna. Drive nez publikovali toto odvazne tvrzeni, si vsak meli nejdrive podrobne precist ty stovky stran originalnich (a v dokumentu WHO citovanych) ruskych studii. Nekterym temto studiim lze z pohledu soucasneho stavu poznani vytykat nektere nedostatky, ale jejich celkova uroven vetsinou staci k tomu, abychom do doby, nez budou zverejneny nove a metodicky dokonalejsi studie s presvedcive opacnymi vysledky, povazovali jejich zavery za dane nebo prinejmensim mozne.
• "U psu byly stejne fyziologicke zmeny pozorovany u vody s obsahem RL 50 mg/l a 1000 mg/l. Proto zavery o doporuceni minimalniho obsahu RL 100 mg/l nejsou moc presvedcive." Pokud vime, pro vyvolani nekterych akutnich zmen je podstatnejsi zmena druhu (mineralizace) konzumovane vody nez absolutni obsah latek ve vode. Obe hodnoty RL (50 i 1000 mg/l) take lezi na okraji nebo za okrajem fyziologicky optimalni koncentrace a rozmezi RL v pitne vode (cca 200-500 mg/l). Proto obdobna "nefyziologicka reakce" mechanismu homeostazy nemusi byt prekvapujici.
• "Dokonce i kdyby obsah RL nebyl zvysen nejakymi vnejsimi prostredky, existuje interni zvyseni obsahu RL kterekoli redene tekutiny, kterou vypijeme, skrze pridavek (RL) ze slin, zaludecni sekrece a sekrece tenkeho streva" - Proc jsou potom pozorovany rozdilne fyziologicke odezvy ruznych vod, kdyz si lidske telo s jakoukoli tekutinou bez problemu poradi?
• "Dokument (WHO) ma tendenci cinit zavery z pokusu na anhidrotickych (tj. neprodukujicich pot) laboratornich zviratech jako psi, krysy a kralici a vztahovat tyto zavery na velmi hidroticke lidske bytostiTo je fyziologicky neopravnene, ne-li primo vedecky chybne" Vetsina udaju o toxicite ci esencialite prvku, ktere mame a pouzivame pro regulacni opatreni v lidske sfere, pochazi z pokusu na "anhidrotickych" zviratech, aniz by to predni vedecke instituce, vcetne U.S. Environmental Protection Agency, povazovaly za "vedecky chybne". Poceni navic neni primarne soucast vodniho hospodarstvi, ale termoregulace. Nicmene souhlasime, ze v pripade vodniho a s vodou uzce souvisejiciho hospodarstvi nekterych prvku je nutne vysledky experimentu na anhidrotickych organismech ve vztahu k cloveku interpretovat opatrne, protoze fyziologicke rozdily zde mohou byt. Dulezitym podpurnym argumentem je zde skutecnost, ze vysledky na zviratech byly co do zakladniho mechanismu a odezvy organismu podobne s vysledky ziskanymi u lidi.

Je zvlastni, ze autorum zpravy WQA nevadi se o stranu dal odvolavat na dve, bohuzel blize neupresnene, studie na zviratech (take psech a krysach !), ktere maji udajne podporovat jejich zavery o dostatecnych homeostatickych mechanismech organismu proti demineralizovane vode.
• "Americke vojenske namornictvo pouziva na lodich a ponorkach destilovanou vodu s obsahem RL mene nez 3 mg/l vice nez 40 let aniz by byly hlaseny nepriznive zdravotni ucinky." Nezname situaci v americkem namornictvu, ale na lodich vetsiny evropskych zemi je praxe ponekud odlisna. Pitna voda je brana do zasobnich tanku v pristavu. Pokud velkym zaoceanskym lodim zasoba nestaci, vyrabeji si vodu skutecne z vody morske pomoci evaporatoru (destilatoru). Destilovana voda je vsak pote filtrovana pres naplne s remineralizacni smesi a obohacovana mineraliemi. Teprve pote je vhodna pro pitne ucely.
• "Osobne jsem nikdy neslysel o tom, ze by ve streve byly pritomny osmoreceptory, ktere by mohly pomahat regulovat vstrebavani tekutin. (Dr. Wathen)" Jestli autor neslysel o osmoreceptorech v GIT, mohl se podivat do odborne literatury. Nebo tak muze ucinit dodatecne role techto osmoreceptoru je stale predmetem vyzkumu (Andersen et al, 2000). Mimochodem, pokud jsme dobre cetli, ve studii WHO se v souvislosti s osmoreceptory GIT nehovori o tom, "ze by pomahaly regulovat vstrebavani tekutin", ale v souvislosti s jinou funkci.
• S americkou kritikou lze souhlasit v bode, kdy je zpochybnovana role jater jako depa sodiku pro jeho rychle vyplaveni do krevni plazmy. Take jsme nebyli schopni nalezt zadnou praci z oblasti fyziologie, ktera by tuto roli jater potvrzovala. Nicmene pozorovane zvyseni koncentrace sodiku v plazme tim asi zpochybnit nejde.
• "NASA neuvadi zadne zdravotni nasledky z konzumace vody o obsahu RL cca 0,05 mg/l v kosmickych lodich. Zda se, ze NASA toto nikdy nepovazovala za vazny problem" Nezname opet situaci v americkem kosmickem vyzkumu, ale sovetske odborne casopisy venovane kosmicke medicine problem optimalni mineralizace pitne vody casto diskutovaly.
• Je pravda, ze publikovanych praci na tema zdravotnich ucinku vody s nizkym obsahem RL je za poslednich 15 let malo. Je to, bohuzel, ve shode s obecne malou pozornosti, venovanou v posledni dobe vyzkumu tzv. biogenni hodnoty pitne vody (pozitivnim ucinkum pitne vody); zajem je soustredovan na nova atraktivni toxikologicka temata.
• Zprava uvadi priklad osmi velkych americkych mest, kde je distribuovana vodovodni voda s obsahem RL mene nez 100 mg/l (bud stale nebo alespon prechodne podle michani ruznych zdroju). Opet s tim, ze autorum nejsou zname zadne zdravotni problemy s tim spojene. Tyto problemy totiz vyvstanou az pri epidemiologickem setreni a srovnani zdravotniho stavu obyvatel dvou ci vice oblasti s ruznou kvalitou (tvrdosti) vody. Zde nutno poukazat predevsim na prukopnicke prace Americana H.A.Schroedera v oblasti tvrdosti vody a zdravi, ktery m.j. ve sve dodnes hojne citovane studii prokazal vztah mezi umrtnosti na kardiovaskularni onemocneni u muzu 45-64 let a tvrdosti vody v 163 nejvetsich mestech USA (Schroeder, 1960). Z rady pozdejsich americkych praci lze uvest napr. studii zahrnujici dve velke oblasti USA, kazdou o vice nez 100 000 ctverecnich mil (jihovychodni pobrezi a severni stredozapad), ktera taktez prokazala zvysenou umrtnost na tyto choroby (a take nizsi stredni delku zivota) v oblastech s mekkou vodou (Hopps et al, 1986).
• Podobne jsou uvadeny jeste dalsi priklady "polnich experimentu" cili prakticke aplikace demineralizovane vody "bez zdravotnich nasledku". Zadne z techto tvrzeni vsak nikdy nebylo overovano nejakou epidemiologickou studii, ktera by skutecne (srovnanim s jinou populaci zasobovanou vodou s vyssim obsahem RL) absenci jakychkoli nepriznivych zdravotnich ucinku dokazala.
• "Nikde na svete zadny zdravotni nebo hygienicky organ, zabyvajici se pitnou vodou, nikdy nestanovil ani jen nenavrhl minimalni pozadavek pro obsah RL v pitne vode." Zde se autori myli nebo zamerne zamlzuji skutecnost. Takove doporuceni ci predpis nebyly dlouho ani potreba, protoze v prirode se demineralizovana voda vhodna jako zdroj pitne vody nevyskytuje a je nutne respektovat rozmanite slozeni prirodnich vod. Jakmile se vsak zacaly zavadet technologie snizujici obsah RL ci vybranych prvku v pitne vode, vznikly jak doporuceni (Rusko minimalne 100 mg RL/l odsolene vody), tak zavazne pozadavky (Evropska komise: minimalni obsah vapniku nebo ekvivalentnich kationtu ve zmekcovane vode 60 mg/l; minimalni alkalita pro stejnou vodu 30 mg (HCO₃^-)/l; Rusko minimalni tvrdost ad.).

Na objednavku distributora RO v CR, firmy Aquel Bohemia s.r.o., vypracoval v roce 2000 (?) fyziolog MUDr.V.Safka z Lekarske fakulty UK v Hradci Kralove kratkou zpravu (4 str.) "Vyznam reverzni osmozy pri douprave pitne vody z hlediska fyziologie lidskeho organismu". Popisuje v ni princip osmozy a RO. Dale se pousti do vykladu, co je (pitna) voda a jak definovat jeji zdravotni nezavadnost zde se vsak jiz, vzhledem k svemu odlisnemu odbornemu zamereni dopousti nepresnosti a chyb:

• Kontrolou kvality pitne vody se nepredchazi prekroceni limitu pouze se kontroluje, zda k prekroceni nedoslo. Prevence je dana kvalitou a ochranou zdroje, technologii upravy a provoznim radem vodarny a vodovodu.
• "Mirne prekracovani nekterych limitu" ve vodovodech neni na dennim poradku, jak pise autor. Pokud je povoleno nedodrzeni limitu nektereho ukazatele z duvodu prirozeneho charakteru zdroje, jedna se o ukazatele zdravotne nezavadne (napr. pH); pokud by doslo k potvrzenemu prekracovani limitu zdravotne zavazneho ukazatele, voda by mela byt prohlasenou za nepitnou.
• I limity zdravotne zavaznych ukazatelu (u latek s prahovym typem ucinku) jsou vsak stanoveny s takovym bezpecnostnim faktorem, ze by asi ani jejich trvale mirne prekracovani pravdepodobne nevedlo k poskozeni zdravi (zalezelo by na privodu dane toxicke latky do organismu z jinych zdroju).
• Je pravda, ze u latek s bezprahovym typem ucinku (nektere organicke latky), jsou-li pritomny, existuje i pri dodrzeni normovanych limitu urcite riziko avsak toto riziko je zcela nevyznamne oproti riziku, ktere predstavuje konzumace demineralizovane vody.
• "Takovato "supercista" , "supermekka" voda rozhodne neni zdravi skodliva, zustava vsak u ni otazka individualni snasenlivosti" S prvni casti vety nelze rozhodne souhlasit, u druhe casti se lze jen dohadovat, co tim autor myslel.
• Voda destilovana rozhodne nevykazuje "neutralni chemickou reakci pH, jak tvrdi autor, jestlize se jeji pH pohybuje okolo 5,0.
• Na povazenou pak je, kdyz se autor pousti do fantazii ohledne pripravy umele pitne vody a role reverzni osmozy: "Idealni stav by byl, kdybychom pili vodu supercistou, treba destilovanou vodu, ktera by byla rizene obohacena o presne mnozstvi prospesnych latek. To je vsak zatim u nas v celospolecenskem meritku ekonomicky neunosne. V individualnim meritku se lze tomuto stavu priblizit za pomoci zarizeni, jez pouziva fyzikalni princip reverzni osmozy, kdy se ziskavana voda idealu cistoty do znacne miry priblizuje (str. 2-3)Aby se z takoveto vystupni "superciste" vody stal roztok k piti vhodnejsi, tedy "voda pitna", prochazi mineralni patronou, ktera ji rizene opet obohati o zadouci mineraly a upravi jeji kyselost. Za podminek dodrzeni vsech deklarovanych parametru jde o idealni stav chemicky ciste (!!) vody rizene obohacene o zadouci slozky. Tu pak lze v domacnosti pouzivat k libovolnym potravinarskym ucelum vcetne kojenecke vyzivy"(str. 4) Zde autor nejenom ze nema nejmensi predstavu o tom, co to znamena "rizene obohatit o zadouci slozky" (ktere slozky a v jakem mnozstvi ??), ale asi ani netusi, ze jim vychvalovany pristroj a jemu podobne (v domacim provedeni) prakticky o nic vodu neobohati, jak dokazuji dosavadni vysledky. Mineralni patrona je totiz tak mala a proces "remineralizace" tak malo vykonny, ze dodane mnozstvi Ca a Mg je hluboko pod pozadovanou minimalni hodnotou, nehlede k jinym prospesnym esencialnim prvkum, ktere patrona nedodava vubec. Umela priprava "ciste" pitne vody "optimalniho slozeni", ktere by vzhledem k rozdilnym individualnim potrebam slo definovat v dost sirokem rozmezi, by dnes zadneho vodarenskeho nebo hygienickeho odbornika nenapadla. Nejenom pro technickou a ekonomickou neunosnost, ale i proto, ze dnes uz zaciname tusit vyznam i jinych atributu kvality (napr. struktura vody) nez je chemicke slozeni vody, ktere jsou mozna nemene dulezite a kde clovek prirodu nahradit proste neumi.
• A jestlize autor doporucuje reverzne osmotickou vodu pro kojeneckou vyzivu, mel by rodice zaroven varovat o vsech rizicich s tim spojenych.

Stranou komercne ladenych doporuceni pak stoji nezistne myslena doporuceni z neznalosti, ktere vsak mohou mit nekdy jeste zhoubnejsi nasledky. Prikladem muze byt doporuceni autora knihy "Wilsonova choroba" (Marecek, 1996) ohledne diety pro nemocne.

Wilsonova choroba je porucha metabolismu medi, pri ktere dochazi k hromadeni medi v organismu, predevsim jatrech. Dieta je zde sice jen pomocnym, presto dulezitym prostredkem pri terapii. Je zalozena na snizeni privodu medi z potravin, pripadne tez z pitne vody.

Autor knihy uvadi: "Nemocnym doporucujeme, aby nepouzivali vodu obsahujici vice nez 0,2 ppm (mg Cu/l)Vsem nasim nemocnym doporucujeme, aby si nechali vysetrit obsah medi v jejich pitne vode a kde je tato hodnota prekrocena, aby pouzivali deionizovanou nebo destilovanou vodu." (str. 81)

Domnivame se, ze pravidelne piti destilovane nebo deionizovane vody z duvodu drive uvedenych by nemocnym s Wilsonovou chorobou nicim neprospelo, naopak by mohlo zkomplikovat jejich zdravotni stav. A to nemluvime o tom, ze mnoho, predevsim starsich typu destilacnich pristroju (dosud obvyklych v nekterych nemocnicich a ustavech) obsahuje medenou spiralu a produkuje vodu s obsahem medi v jednotkach mg/l, tedy zhruba tisicinasobne vice, nez je obsah medi ve vode z verejnych vodovodu CR.

Toto doporuceni povazujeme tedy za vysoce riskantni. Nemocni by se meli orientovat bud na vodu vodovodni (pokud nemaji v dome medene rozvody, je obsah medi prakticky vzdy pod 0,1 mg/l) nebo vodu balenou kojeneckou ci stolni, kde je obsah medi pod mezi stanoveni.

PRILOHA 2

Stanovisko Nemecke spolecnosti pro vyzivu k piti demineralizovane vody

[Medizinische Monatsschrift fur Pharmazeuten, (Lekarsky mesicnik pro farmaceuty) - 16 (5), str.146, 1993]

Otazky z praxe

Voda jako potravina se v posledni dobe stala predmetem diskuse rady radcu v oblasti vyzivy. Knizecka "Voda nejvetsi tajemstvi zdravi" (Wasser Das grote Gesundheitsgeheimnis) od Dr. P. C. a Dr. P. Braggovych (Waldthausen, 1992) varuje pred pozivanim pitne a mineralni vody. Telo podle ni potrebuje prirodne cistou vodu obsazenou v zelenine a ovoci a rovnez vodu v podobe vody destilovane. Kniha vybizi k piti vetsiho mnozstvi destilovane vody, a to dokonce v ramci odtucnovacich kur. Je mozne pokladat destilovanou vodu za smysluplny zdroj tekutin?

Odpoved Nemecke spolecnosti pro vyzivu /Die Deutsche Gesellschaft fur Ernahrung/:

Vylucne pozivani ciste (destilovane) vody muze v zavislosti na vyzive vest k ochuzovani tela o elektrolyty. Trvaly prijem destilovane vody neni ze zdravotnich duvodu mozne doporucit.

Vsechny substance, ktere jsou v organismu transportovany ci biochemicky premenovany, jsou rozpustene ve vode. Voda se v lidskem organismu vzdy poji s urcitymi koncentracemi elektrolytu (napr. draslikove a sodikove ionty), ktere telo udrzuje na konstantni vysi.

Vzhledem k tomu, ze telo vylucuje tekutinu nikoliv v podobe "ciste" vody, nybrz vzdy ve slouceni se solemi, musi se postarat o nalezity prisun elektrolytu. Velkou cast z nich si organismus bere z pevne stravy, mensi cast poskytuji napoje a pitna voda.

Destilovana voda vede ke snizeni koncentrace elektrolytu rozpustenych v telnich tekutinach. Dusledkem narusene distribuce vody mezi jednotlivymi bunkami v tele muze dojit k funkcnim porucham dulezitych organu. Pocatecnimi symptomy jsou unava, slabost a bolesti hlavy; tezke naruseni elektrolytu muze vest ke svalovym krecim a k porucham srdecniho rytmu.

Ve vztahu k vyskytu techto symptomu je rozhodujici denni davka pozite destilovane vody. Bez nebezpeci je prijem maleho mnozstvi destilovane vody doprovazeny soubeznym pozivanim ruznorode potravy, nebot mineralni latky z pevne stravy mohou kompenzovat deficit latek ve vode.

Pri piti destilovane vody neprovazene prijmem pevne stravy chybi moznost teto kompenzace. V tomto ohledu jsou rizikem odtucnovaci kury. Rovnez nahrazovani ubytku vody a mineralnich latek, vyvolaneho pocenim, destilovanou vodou je treba pokladat za problematicke, protoze destilovana voda nenahradi z tela vyloucene elektrolyty a navic snizuje koncentrace elektrolytu v tele.

Ze stejnych duvodu nelze pokladat za vedecky opodstatnena doporuceni ke konzumaci destilovane vody misto vody pitne, jako je tomu napr. ve vyzivovych doporucenich "Fit for Life".

Zamer ochudit vodu destilaci o mineralni latky a stopove prvky je z fyziologickeho pohledu neoduvodnitelny. Napriklad resorpce vody bunkami strevniho epitelu je mozna pouze ve spojeni s transportem sodikovych iontu. Pri piti destilovane vody musi strevo nejdrive elektrolyty do teto vody predat, aby ji mohlo za pomoci elektrolytu vstrebat. Telo potom musi sahnout do svych rezerv nebo po mineralnich latkach dodanych stravou. To by pri velmi nizkem prijmu destilovane vody sice nemuselo byt zdravi skodlive, je to vsak zbytecne.

U destilovane vody je krome toho nebezpeci zamoreni zarodky o neco vyssi nez u prirodni mineralizovane vody.

Pramen:

Informationsdienst Haushalt und Heime der Deutschen Gesellschaft fur Ernahrung e.V. /Informacni sluzba pro domacnosti a domovy Nemecke spolecnosti pro vyzivu/, zari 1992

Deutsche Gesellschaft fur Ernahrung e. V., Feldbergerstrae 28, 6000 Frankfurt/Main I

(preklad SZU)

PRILOHA 3

Literatura