PITNÁ VODA

Situace v zásobování pitnou vodou

Pouze necelou 1/3 vody z veřejných vodovodů není nutné upravovat (jen se, vzhledem k dopravě potrubím, chloruje); zbytek prochází několikastupňovou chemickou úpravou (zakončenou s následnou chlorací), aby byly splněny požadavky normy pro pitnou vodu a voda mohla být klasifikována jako zdravotně nezávadná.

Kvalita pitné vody v České republice

Závažnou skutečností je překračování limitní koncentrace pro obsah aktivního chloru (50 % případů), což spolu s nedodržováním teplotního limitu (58 % vzorků) má za následek časté stížnosti spotřebitelů. Přechlorovávání pitné vody není v souladu s pozitivním nálezem koliformních bakterií (9 % případů). V 27 % případů bylo zjištěno překračování limitu pro objemovou aktivitu alfa a obsah radonu. Z hlediska možného negativního ovlivnění zdravotního stavu obyvatelstva je dále závažný nadlimitní obsah dusičnanů (6,6 %) a rtuti (6,5 % - ostatní těžké kovy v 1 - 2 %), z organických látek pak obsah chloroformu (12,4 % - na výstupu z vodárny však až 25 %), 1,2-dichlorethanu (9,4 %) a dichlorbenzenů (9 %). Na uvedených nepříznivých výsledcích se významně podílí především asi 1/4 sledovaných vodáren, nejsou tedy ukazatelem plošné kvality.

Z průzkumu (1994) kvality vody v malých vodovodech zásobujících do 2000 obyvatel vyplývá, že situace je v průměru ještě horší než u zmíněných velkých distribučních systémů. Jiné průzkumové šetření kvality vody z individuálních zdrojů (125 studní) v jednom z okresů Západočeského kraje v roce 1994 prokázalo, že voda ve 100 % nevyhovuje aspoň v některém z ukazatelů normě, hygienicky nejzávažnějším kritériím nevyhovělo 97,6 % vzorků - nejčastěji v mikrobiologickém znečištění a obsahu dusičnanů, amonných solí, železa a radonu. Tyto výsledky lze vztáhnout na podstatnoučást území ČR.

Sledujeme-li tendenci v kvalitě vody nejvýznamnějších veřejných vodovodů v ČR, pak musíme konstatovat, že kvalita v posledních letech klesá (v průměru, nemusí se týkat všech zdrojů). Příčinou je jednak zhoršující se kvalita vody surové, jednak zastaralá technologie většiny vodáren a kritický stav rozvodné sítě a konečně (paradoxně) i šetření vodou, které má za následek větší stagnaci vody v potrubí dimenzovaném na nadměrnou spotřebu.

Kvalita pitné vody v určitém místě

Vliv pitné vody na zdraví

Za zdravotně nevýznamné (a bohužel stále více opomíjené) jsou považovány organoleptické vlastnosti vody - pach, chuť, vzhled. Ještě před 70 - 50 lety byl zcela samozřejmý požadavek, že pitná voda má být chutná a osvěžující; dnes už pouze "její smyslově postižitelné vlastnosti nemají bránit jejímu požívání". Přitom senzorické poruchy jsou u pitné vody velmi časté a mohou působit u člověka odpor a odklon k požívání méně zdravých nápojů, u některých jedinců i poruchy trávicí soustavy (nauzea apod.).

Z hlediska akutního účinku je významná mikrobiální kvalita vody. K otravám toxickými látkami z vody u nás již prakticky nedochází, i když je nelze s rostoucím počtem nejrůznějších havárií do budoucna nikdy vyloučit.

Fekálním znečištěním se do vody dostávají mnohé patogenní střevní mikrobi rodů Salmonella a Shigella, Vibrio cholerae, rod Leptospira, druh Yersinia enterocolitica, Campylobacter fetus a enteropatogenní a enterotoxigenní typy Escherichia coli. Kromě toho ve vodě lze najít podmíněné patogeny jako druh Pseudomonas aeruginosa, rody Flavobacterium, Klebsiella a Serratia a v poslední době stále více prokazovaná atypická Mycobacteria, zvláště rod M.kansasii. Ve vodě najdeme ale i různé další bakterie, které mohou způsobovat organoleptické závady (pach, chuť), např. sirné a železité bakterie apod.

Pokud se týká střevních patogenů, pak minimální infekční dávka schopná vyvolat onemocnění u člověka kolísá podle druhu (Salmonella 2-5, enteropatogenní E.coli 10¹⁰ atd.) a je ovšem závislá i na momentálním zdravotním stavu a věku postiženého jedince.

Málo osvětlenou otázkou je, může-li pomnožení saprofytní, zdravotně nezávadné mikroflory (tzv. psychrofilní a mezofilní bakterie), nad normou přípustnou mez mít zdravotní dopad. Ze zkušeností a výzkumů potravinářské mikrobiologie vyplývá, že lidské zdraví mohou ohrozit i organismy saprofytické, které svou metabolickou činností, podmíněnou enzymatickým vybavením, mohou proteolyticky a lipolyticky měnit některé součásti poživatin. Vzniklé štěpné produkty představují zdravotní riziko (zažívací potíže, průjmy, snížení výkonnosti a odolnosti) zvláště pro děti a staré osoby. Obdobné produkty s nejvyšší pravděpodobností vznikají i při odumírání a rozkladu samotných bakteriálních buněk. Analogicky lze takové riziko odvodit i pro kontaminovanou vodu, zvláště je-li použita pro přípravu kojenecké stravy.

Významnou roli může hrát také kontaminace vody viry. Voda může být kontaminována více než 100 druhy virů, nejvýznamnější je skupina enterovirů a virus hepatitidy A. Tyto viry mohou způsobit akutní gastroenterická onemocnění, současně však mohou postihnout i jiné orgány - např. respirační, mozek a mozkové blány, oční spojivky apod. K vstupu infekce může dojít cestou trávicího traktu po napití vody, ale také vzduchem při zavlažování skrápěním nebo při sprchování a kontaktem při koupání (zánět spojivek). Izolace a průkaz virů z vody je velmi náročné a tak stanovení virů ve vodě nepatří k rutinním zkouškám. Proto není ani dostatečný přehled o situaci v pitných vodách. Má se však za to, že dávka volného chloru účinná na bakterie působí desinfekčně i v případě virů.

U stálých uživatelů domovních studní, kde bychom vzhledem k rozšířené mikrobiální kontaminaci očekávali vysoký výskyt průjmových onemocnění, sehrává zřejmě obrannou roli získaná tolerance k danému druhu a dávce.

Anorganické i organické chemické toxické látky obsažené ve vodě mohou v našich podmínkách představovat různě významnou zátěž s následným rizikem negativního chronického účinku na organismus.

Těžké kovy (Pb, Cd, Hg, Cr, As, Ni ad.), schopné vyvolat poškození především jater a ledvin, dále poškození krvetvorby, alergie a v některých případech zřejmě i nádorový proces, nedosahují ve zdrojích ČR kritických hodnot. S výjimkou omezených lokalit, kde vyšší obsah těžkých kovů může být dán i přirozeně z podloží, je situace příznivá ve většině veřejných vodovodů i domácích studní.

Naopak asi nejvíce diskutovaným problémem pitné vody jsou dusičnany, schopné vyvolat nejenom alimentární methemoglobinémii u kojenců a některých nemocných s chorobami srdce nebo s poruchami metabolismu, ale také, stejně jako dusitany, mohou být prekurzory N-nitrososloučenin (nitrosaminů a nitrosamidů), látek s karcinogenním účinkem. Zatímco voda z veřejných vodovodů v naprosté většině případů vyhovuje požadavku normy (50 mg/l), ale ne vždy ji lze označit za vhodnou i pro kojence (15 mg/l), vážná je situace u individuálních zdrojů, kde až 3/4 nejsou vhodné pro kojence, polovina nevyhovuje limitu normy a podle některých studií asi 1/4 zdrojů má obsah NO₃ -  vyšší než 100 mg/l.

Široké spektrum organických látek typu chlorovaných uhlovodíků, PAU, chlorovaných benzenů apod. představuje vážný hygienický problém. I když se v pitných vodách vyskytují ve velmi nízkých koncentracích (dokonalý přehled dosud chybí, protože tento druh látek byl u nás zahrnut v normě na pitnou vodu teprve od roku 1991), vynikají často vysokou toxicitou a schopností vázat se a kumulovat v tkáních. Řada z nich má prokázaný mutagenní a karcinogenní účinek, řada dalších je z něho podezírána. Jejich výroba, užití (především ve formě pesticidů v zemědělství, dále v nejrůznějších průmyslových činnostech, včetně dopravy) i výskyt v prostředí stoupá, jsou ohroženy zdroje pitné vody a v současnosti používané vodárenské technologie dokáží tyto látky jen těžko odstranit.

Specifickou a zdravotně významnou skupinu organických látek v pitných vodách tvoří desinfekční prostředky a jejich vedlejší produkty. Desinfekce představuje zřejmě nejvýznamnější krok v úpravě vody pro veřejné zásobování. Účinné chemické biocidní látky jako chlor, chloraminy či ClO₂ vedle destrukce mikrobiálních agens však mají schopnost reagovat s organickými látkami (tzv. huminové látky) přirozeně se vyskytujícími zvláště v povrchových vodách za vzniku nových nežádoucích sloučenin. Vznikají tzv. trihalometany, jejichž nejznámnějším zástupcem je v našich podmínkách chloroform.

Řada studií dokládá vliv konzumace chlorované vody na vznik rakoviny, zvláště močového měchýře a konečníku (v USA z 9 %, resp. 18 % všech případů). Přestože se o průkaznosti studií, výši expozice i obecné platnosti výsledků studií vedou diskuse, většina vedlejších produktů desinfekce je podle IARC klasifikována jako podezřelý karcinogen a jejich riziko není zpochybňováno.

Riziko onemocnění rakovinou následkem vedlejších produktů desinfekce vody je však o několik řádů nižší než riziko onemocnění a úmrtí na choroby způsobené patogenními organismy v pitné vodě.

Expozice ionizujícímu záření může být příčinou dvou druhů zdravotních účinků:

• deterministického či nestochastického (dříve prahového), kdy stupeň poškození je proporciální k dávce a v oblasti nejmenších dávek efekt vůbec nenastává, a
• stochastického (dříve bezprahového), kdy každé zvýšení dávky je spojeno s úměrným zvýšením pravděpodobnosti pozdních změn vázaných na ozářenou tkáň a tato závislost platí i pro oblast dávek nejnižších. Hlavním zájmem z pozdních účinků jsou nádory a genetická poškození.

Problém kontaminace pitných vod pak téměř zastřel skutečnost, že pitná voda není a ani nemůže být chemicky čistá kapalina H2O, ale obsahuje přirozeně a v často významně různém množství také zdraví prospěšné součásti. Ať už jsou to:

• esenciální stopové prvky (Cr, Mn, Cu, Zn, Fe, Mo, Se, F, J atd.) nebo
• hlavní minerálie (Ca, Mg, Na, K, Cl).

Škodlivý však není jen deficitní příjem esenciálních prvků, ale i příjem nadbytečný: sodík (!), selen atd. Příkladem je také například fluor, který v nedostatku v určitém věku působí zvýšený výskyt zubního kazu, v nadbytku pak tzv. fluorózu, projevující se m.j. poruchou skloviny. Od fluorizace pitné vody se v ČR v současné době již všude ustoupilo a u ohrožených skupin populace se provádí cílená substituce fluoru v tabletách.

Jedním z nejdéle prokázaných vztahů minerálů v pitné vodě k lidskému zdraví je příznivý vliv dlouhodobé konzumace "tvrdší vody" (obsah vápníku a především hořčíku) na výskyt kardiovaskulárních chorob.

Potřeba esenciálních prvků je však individuálně specifická a stanovit všeobecně platné jejich optimální složení v pitné vodě lze pouze jako doporučení, nikoliv závazný požadavek.

Důsledný ošetřující lékař, který do komplexního působení na pacienta samozřejmě zahrnuje i otázku výživy, by se neměl zapomenout informovat, jakou vodu (včetně obsahu minerálů) pacient pravidelně konzumuje.

Hodnocení rizika

I když riziko přímého zdravotního poškození z pitné vody (mimo studny) je v ČR minimální, je nepochybné, že v mnoha případech dochází k zbytečné zátěži lidského organismu, což se může projevit až za delší dobu po expozici a ve vztahu k pitné vodě kauzálně nespecifickým způsobem.

Hledání alternativ

Nebo může být jejich pocit oprávněný a to ze dvou důvodů:

• Bezpečné limitní hodnoty normy na pitnou vodu jsou počítány pro průměrného spotřebitele a nemusí ve všech směrech vyhovovat některým rizikovým skupinám: kojencům, nemocným lidem apod.
• Stále více lidí začíná preventivně přistupovat k lidskému zdraví svému či svých dětí, učí se zdravému způsobu života, zajímá se o zdravou výživu a těžko je uspokojí konstatování, že mají k dispozici "vodu zdravotně nezávadnou, která ani při trvalém požívání nevyvolá onemocnění...." (jak ji definuje norma), ale chtějí vodu zdraví prospívající. Zatímco potraviny si lze v širokém spektru vybírat, pitnou vodu mají lidé denně z jednoho zdroje.

Při výběru alternativ hraje roli mnoho faktorů. Požadavky na kvalitu vody, dostupnost vhodného řešení, informovanost, socioekonomické podmínky a další. Na čelném místě by se měla ze zdravotně-hygienického hlediska uplatňovat zásada, že kvalitní a zdravá pitná voda je dána především kvalitním zdrojem. Voda již znečištěná může být pomocí různých technologií sice upravena tak, aby splňovala požadavky normy na pitnou vodu, ale protože většina procesů úpravy nemá 100 % účinnost a bezchybnou funkčnost, často snižuje obsah a narušuje poměr esenciálních prvků, měla by tam, kde je to možné, býti dána přednost zdroji (nejlépe podzemní) vody nevyžadující žádnou nebo minimální úpravu.

Voda z vlastní studny

• Kvalita by měla být aspoň 1x ročně kontrolována.
• Předpokladem kvality vody je ochrana okolí a správné provedení studny - zajištění proti splachům, hloubka sahající minimálně pod jednu nepropustnou vrstvu.
• Vyskytne-li se znečištění, nutno analyzovat příčinu a konzultací s hydrogeologem stanovit reálné možnosti nápravy: sanace zdroje znečištění, utěsnění a prohloubení studny apod.
• Pokud jde jen o studnu dlouho nevyužívanou, jednorázové znečištění nebo je zastaveno stávající znečištění, stačí někdy jen vodu vyčerpat nebo ji jednorázově dezinfikovat (přípravky Sagen, Savo, Phar-X - Aqua 20 atd.). Voda by se však tímto způsobem neměla ošetřovat častěji než 2x ročně a nejméně týden po aplikaci se nedoporučuje vodu používat k pití a vaření. Použití baktericidních přípravků není drahé a je proto dost uplatňované, ale ani neřeší kontaminaci chemickou, ani nemá smyslu při kontinuálním bakteriálním znečišťování.

Voda z pramenů a veřejných studní

• Jde-li o veřejnou studnu (měla by být vždy označena tabulkou, zda voda je pitná či nikoliv) nebo o pravidelně kontrolovanou soukromou studnu na chatě, může jít o schůdné řešení - záleží ovšem na čistotě přepravní nádoby, na době a podmínkách skladování vody.
• Mnohem rizikovější ač ne předem zavrhnutelný je dovoz vodyz přírodních pramenů a studánek, kterým většinou chybí jakékoliv ochranné pásmo a které nejsou oficiálně vůbec kontrolovány. Zde je nutné znát kvalitu vody, ale i ta se může změnit ze dne na den.
• Bezpečnější jsou prameny vydatnější a upravené tak, aby voda vytékala trubkou a do zakrytého prameniště nebyl vůbec přístup.
• Vody stojaté a s volným přístupem k hladině nelze v žádném případě k zásobování doporučit.

Při nutnosti použití neznámého zdroje vody je třeba předpokládat bakteriální i chemickou kontaminaci. V případě bakteriální kontaminace lze použít převaření (nejméně 20 minut) nebo jednorázové dezinfekční tablety (např. Sterilag, Phar-X - Aqua, atd.). Při podezření na chemickou kontaminaci je lépe vodu nepožívat vůbec, v krajním případě lze použít kvalitní komerčně vyráběné přenosné filtrační zařízení na principu ultrafiltrace keramická vložka) a sorpce na aktivním uhlí. Je-li to možné, je v těchto zemích nejbezpečnější používat vodu balenou.

Převaření vody

Varem se opravdu může z vody odstranit volný chlor i některé těkavé organické látky, radon a dále CO₂ (důležité zvláště u kojenců a dětí). Při nejméně dvacetiminutovém varu lze získat i jistotu baktericidního účinku. Neodstraní se tím však většina chemických látek (těžké kovy, dusičnany...). Obsah volného chloru prakticky na nulové hodnoty poklesne i stáním vody v otevřené nádobě při pokojové teplotě za cca 60 minut.

Balené vody

Teprve po roce 1990 se na trhu objevují balené vody "prosté" (kojenecké a stolní), které mají představovat kvalitnější alternativu k vodě pitné.

Mezi velkou nabídkou domácích a zahraničních výrobků je nezbytné rozlišovat tyto základní druhy balených vod, lišících se kvalitou i užitím:

• Kojenecká voda (ČSN 56 7858) - nejjakostnější přírodní voda, určená k stálé konzumaci především pro děti do 1 roku věku, ale i pro ostatní skupiny obyvatelstva. Zdrojem musí být vhodná podzemní voda stálé kvality, nevyžadující vodárenské úpravy. Celková mineralizace - obsah rozpuštěných látek (dále jen RL) < 1 g/l. Voda nesmí být chlorována, je povoleno zabezpečení ultrafiltrací nebo UV zářením a mírná stabilizace vody CO₂ tak, aby hodnota pH neklesla pod 6,0. Při sycení CO₂ by mělo být na etiketě upozornění, že pro kojence nutno CO₂ varem odstranit.
• Stolní voda (ČSN 56 7859) - přírodní voda z podzemního zdroje. Na rozdíl od kojenecké vody je připuštěn vyšší obsah některých látek (např. dusičnanů) a je povolena úprava vody fyzikálními prostředky. RL < 1 g/l. Pokud má tato voda ukazatele jakosti shodné s požadavky na vodu kojeneckou, může být se souhlasem hygienických orgánů označena jako "vhodná pro přípravu kojenecké stravy".
• Pitná voda (PN 01/90 konzumní voda) - voda která vyhovuje ČSN 75 7111 "Pitná voda", nesmí být však chlorována. RL < 1 g/l.
• Sodová voda (PN 56 7860) - nápoj vyrobený z jakékoliv pitné vody přidáním CO₂ (nejméně 4 mg/l).
• Minerální voda přírodní stolní (ČSN 86 8000) - podzemní voda, která svým složením a vlastnostmi je vhodná jako nápoj s předpokládanou občasnou konzumací a nevyznačuje se výraznými farmakologickými účinky. Obsahuje více než 1 g/l, nejvýše však 6 g/l (podle nového návrhu nejvýše 3,5 g/l), rozpuštěných minerálních látek nebo více než 1 g/l volného CO₂.
• Přírodní léčivá voda (ČSN 86 8000) - voda s vědecky prokázanými léčivými účinky. Jedná-li se o vodu více mineralizovanou (RL > cca 3,5 g/l), měla by být používána jen v příslušných indikacích, na doporučení lékaře a po určitou dobu.
• Jiné druhy vod - na trhu se mohou objevovat i zvláštní druhy jako elektrickým proudem aktivovaná (tzv. živá a mrtvá) voda, destilovaná a deionizovaná voda atd. Tyto vody nemají charakter vody pitné a nejsou určené pro vnitřní (dlouhodobé) užívání. V poslední době se na trhu objevují i tzv. vody mineralizované (neplést s minerálními!), které se vyrábějí z pitné vody umělým obohacením minerály (hlavně NaHCO₃, KHCO₃, CaCl₂, NaCl). Mají charakter nápojů a kvalitou nemohou být srovnávány s přírodními minerálními vodami.

K jakým zásadám by měl spotřebitel přihlížet?

• Rozlišovat mezi jednotlivými druhy vod. K stálému pití jsou vhodné vody kojenecké a stolní, zejména s obsahem RL 250 - 500 mg/l.

Vody minerální stolní by se měly konzumovat jen občas a nikdy ne více než 2 l/den (optimálně asi do 0,5 l), je dobré střídat různé druhy; kojenci by je však neměli pít vůbec. Některé minerální vody v závislosti na složení jsou nevhodné i pro děti a nemocné s určitými chorobami.
Vody sodové bývají kvalitou nesrovnatelné s vodou stolní či kojeneckou, jako nápoj nejsou ani určeny pro trvalé požívání.
• Dávat přednost vodám s kratší záruční lhůtou, prodávaným v obchodech, kde jsou vhodné podmínky na skladování v chladu a temnu. Průhledný obal umožňuje vizuální kontrolu.
• Dávat přednost domácím výrobkům před zahraničními. Nejen z ohledu na ochranu životního prostředí, ale i kvůli větší jistotě o kvalitě. Většina dovážených vod např. neručí (podle předpisu EU) za mikrobiální kvalitu po celou dobu trvanlivosti, ale jen do 12 hodin od výroby; často není znám způsob zabezpečení zdroje a způsob úpravy. V prodeji se také často objevují neschválené výrobky.
• Přestože přítomnost vyššího množství CO₂ příznivě ovlivňuje chuť a působí konzervačně, není přímá konzumace více sycených vod příliš vhodná. Tyto vody jsou jednak kyselejší, jednak volný CO₂ může (zvláště u dětí) mechanicky rušit proces zažívání. Při přípravě stravy či nápoje kojencům je nutné CO₂ odstranit varem.
• Pokud je voda používána k přípravě umělé kojenecké výživy na bázi kravského mléka, měla by být vybrána co nejméně mineralizovaná voda; s obsahem dusičnanů < 15 mg/l a obsahem sodíku < 20 mg/l. Pokud nejde o vodu kojeneckou (dle ČSN 56 7858), měla by být nejprve voda převařena.
• Je-li lahev s vodou otevřena a není-li hned spotřebována, nemělo by se pít přímo z lahve (riziko kontaminace), voda by měla být uchovávána v chladu a spotřebována do 3-4 dnů.
• Kupovat vody, kde je na etiketě vyznačeno aspoň základní minerálové složení a věnovat mu pozornost. Některé druhy vod (nejen minerálních, ale i stolních), mohou být některými svými komponenty méně vhodné či nevhodné pro kojence a nemocné s urolitiázou, sodíkovou dietou apod. Naopak pro některé zdravotní stavy mohou být tyto či jiné vody prospěšné, podílejí-li se významněji na substituci chybějících prvků (deficit ze stravy, průjmy, tubulopatie). Z hlediska dlouhodobého příjmu lze pro průměrného spotřebitele orientačně uvést optimální hodnoty některých hlavních mineráliích: Ca > 40-80 mg/l, Mg > 20 mg/l, K > 1 mg/l, Na < 20 mg/l, Cl^- < 25 mg/l, SO₄^2- < 240 mg/l, NO₃^- < 10 mg/l.

• Vody kojenecké:

AQUA PLUS, ČESKOMORAVSKÁ VODA, MIMI, VYSOČINKA.
• Vody stolní (vhodné pro kojence):

ARTES, DOBRÁ VODA (modrá), HORSKÝ PRAMEN.
• Vody stolní:

AQUA VIVA, DOBRÁ VODA (červená), KRISTAL, METUJKA, OASA, TOP AQUA, VYSOČINKA (sycená CO₂).

• Jako kojenecké vody byly klasifikovány:

slovenská LUCKA a francouzské EVIAN a CELTIC.

Výdejní automaty

• Princip: ze zdroje stolní nebo kojenecké vody je za přísných hygienických opatření rozvážena cisternou voda do výdejních stojanů, kde je chlazena (v zimě zahřívána) na stálou teplotu 8 - 12°C a obden vyměňována za novou. Zákazník se sám obslouží vhozením mince a postavením vlastní nádoby pod výtokovou trubici.
• Výhody: zákazník získá čerstvou nechlorovanou vodu, po chemické a mikrobiologické stránce srovnatelnou s prodávanými stolními vodami a to za výrazně nižší cenu; navíc odpadá problém hromadění nevratných a transport vratných obalů.
• Nevýhody: vysoké nároky na hygienickou kvalitu provozu a obsluhy; prodejce ručí za kvalitu vody jen do okamžiku výdeje. Je na zákazníkovi, aby své nádoby pravidelně udržoval v čistém stavu, vodu uchovával v chladu a do prodejcem doporučené doby (obvykle 3 dny) ji spotřebovatel.

"Vodní filtry"

Bylo by samozřejmě nesprávné nepřiznat, že většina "filtrů" po určitou dobu skutečně může vodu v některém z parametrů zlepšovat. Zkušenosti však ukazují, že riziko často převyšuje možný zisk.

Tato zařízení pracují na různém principu:

mechanická filtrace, sorpce na aktivním uhlí a podobných médiích, výměna iontů na ionexech, usmrcení či zábrana růstu bakterií pomocí UV-záření, ozónu nebo těžkých kovů apod. Většinou se jedná o kombinaci 2-3 způsobů úpravy, protože každý působí pouze selektivně na určitý druh znečištění.

Základní typy "filtrů" jsou:

• nádobový (2 nádoby spojené přes filtrační vložku, voda protéká samospádem)
• "point-of-use" (přístroj se montuje těsně před nebo na vodovodní kohoutek, voda protéká pod tlakem)
• "point-of-entry" (přístroj o větší kapacitě se montuje na vodovodní potrubí na vstupu do objektu a upravuje vodu pro celý objekt - tento typ je oproti předchozím relativně nejbezpečnější, protože má značnou kapacitu a je dodáván a kontrolován odbornou firmou na základě provedeného rozboru vody).

Chyby přístrojů:

• účinnost není konstantní po celou dobu životnosti; žádný z prodávaných systémů nedává uživateli možnost v plné míře si průběžně kontrolovat jakost vyrobené vody ani stupeň vyčerpanosti náplně
• z vody jsou odstraňovány nežádoucí součásti nadměrnou výměnou za jiné, ve zvýšeném množství taktéž nežádoucí (chloridy, sodík, sírany)
• z vody jsou vedle nežádoucích odstraňovány i součásti prospěšné (Ca, Mg, stopové esenciální prvky), případně se mění jejich přirozený poměr
• filtrační jednotka slouží jako živné médium pro růst ve vodě obsažených mikroorganismů a je zdrojem bakteriální kontaminace, chuťových a pachových závad - tomu bývá předcházeno impregnací filtrační náplně stříbrem, nezřídka pak ale dochází k uvolňování stříbra do filtrátu; některé systémy dokonce uvolňují kovy (Cu, Zn, Ag) do filtrátu záměrně pro jejich baktericidní účinek.

• výrobce (prodejce) doporučuje "plošné" použití přístroje bez znalosti typu vody a její kontaminace
• výrobce slibuje odstranění i těch kontaminant, které přístroj odstranit nedokáže, nebo neurčitými sliby ("100 % superčistá voda po celý rok") v neinformovaném zákazníkovi tuto představu vyvolává
• neurčitá nebo nadhodnocená informace o životnosti filtrační vložky
• několikanásobné nadhodnocení doporučené rychlosti průtoku, které má za následek výrazné snížení účinnosti a předčasné vyčerpání filtrační náplně
• neúplný návod, neodborný překlad z cizího jazyka, neinformovanost prodejců.

• nedodržování návodu (proplach po delší odstávce filtru)
• přetěžování přístroje nadměrným průtokem
• nerespektování doby životnosti náplně (po vyčerpání sorpční kapacity může docházat k vyplavování již zachycených škodlivých látek).

Pokud se přece jenom někdo rozhodne pro alternativu "vodního filtru", je na místě řídit se následujícím doporučením:

1. Při rozhodování o koupi vyhledávejte na prodejci nezávislé odborné informace.
2. Informujte se o kvalitě své vody a druhu kontaminace, případně nechte udělat rozbor. Nesnažte se upravovat vodu výrazně znečištěnou; čím složitější úprava, tím větší riziko a menší pravděpodobnost kvalitního produktu.
3. Při nákupu vyžadujte určité a jasné informace o průtoku, účincích, podmínkách provozu a životnosti (vše musí být uvedeno v návodu). Pokud průtok uveden není nebo je větší než 0,5 l/min., je dobré dodržovat vyzkoušené pravidlo, že na jednosložkových sorpčních filtrech, jakými jsou filtry z aktivního uhlí, by množství přefiltrované vody za jednu minutu mělo být přibližně rovno nebo menší, než je objem filtrační vložky. Tedy např. přes vložku o objemu 0,15 l, kterou jsou vybaveny nejmenší dřezové filtry, můžeme kvalitně profiltrovat jen asi 0,1 - 1,15 l/min.
4. Kupujte jen takový "filtr", jehož výkon a účinnost odpovídají vašim požadavkům. V návodu by mělo být jasně uvedeno, které látky přístroj schopen odstranit je a které není. Nevolte přístroje na bázi reverzní osmózy, deionizace nebo destilace, které jsou sice účinné, ale zároveň vodu zcela demineralizují, čímž vzniká téměř destilovaná voda, která nemá charakter vody pitné a nelze ji používat jako trvalou její náhradu.
5. Vždy si zkontrolujte, zda vámi kupovaný "filtr" byl schválen ministerstvem zdravotnictví ČR. Nutno však vědět, že schválení MZ ČR pouze dokládá, že "filtr" nezhoršuje kvalitu vstupní vody, ale vůbec neručí za jeho účinnost.
6. Po odstavení z provozu přístroj propláchněte, po delší odstávce nejméně 15-20 minut. Pokud je kapacita uváděna počtem proteklých objemů (litrů), sledujte pečlivě svou spotřebu. Filtrační náplň vyměňujte nejpozději v intervalech doporučených návodem.
7. Nepoužívejte filtrát pro přípravu kojenecké stravy.

Závěr

Kvalitní zdroje by měly být přednostně využívány pro výrobu vody pitné, nikoliv užitkové či průmyslové. Je nutné odmítnout krátkozraké technokratické tendence, že moderní úpravou lze z jakékoliv (jakkoli znečištěné) vody vyrobit kvalitní vodu pitnou. U nových projektů by se neměla trvale opomíjet možnost dvojích rozvodů vody (pitné x užitkové), jednou z možností je i zprovoznění nových místních zdrojů kvalitní pitné vody formou veřejných studní (příklad Brna-Žabovřesk). Samozřejmostí by měly být investice do zlepšení stavu rozvodných sítí i technologického vybavení vodáren.

Občan má možnost ovlivnit kvalitu své vody jednak přímo (vzácně volbou zdroje, častěji volbou některé z výše uváděných alternativ), jednak nepřímo tím, že buď jako vlastník individuálního zdroje má jeho ochranu do značné míry ve svých rukou nebo svým aktivním zájmem o správu věcí veřejných různými formami podporuje systémově správné rozhodnutí v případě ochrany větších zdrojů.

Každý by si měl však uvědomit, že rámce legislativních opatření i možnosti konkrétní ochrany jsou dány způsobem života společnosti a jí přijatou stupnicí hodnot a priorit. Zde spočívá prvotní příčina problémů a tedy i klíč ke skutečně účinným preventivním opatřením. Klíč je v rukou každého jednotlivce.
 

LITERATURA:

1. Guidelines for drinking-water quality. Vol.1. WHO, 1993.
2. Kolektiv autorů: Hygienický význam životních dějů ve vodách. Avicenum, 1979.
3. Morris,R.D., et al: Chlorination, Chlorination By-products, and Cancer: A Meta-analysis. Am. J. Publ. Health, 1992, 82, 955-963.
4. Balená voda - zdravotní a hygienická hlediska (sborníky ze seminářů). ČVTVHS, Praha 1993 a 1995.