PITNÁ VODA
O životně důležité potřebě vody pro organismus člověka
a obecně pro všechny živé systémy (o její funkci, metabolismu, poměrném
množství v těle, potřebě atd.) bylo napsáno již mnohé. Problematika dostatku
i jakosti pitné vody pro člověka, jakkoli již dnes představuje aktuální
téma, bude stále nabývat na významu. Hygienické nároky na pitnou vodu totiž
stoupají, ale kvalita suroviny k její "výrobě" klesá, nejen v České republice,
ale v celosvětovém měřítku. Kvalitní voda je stále vzácnější a dražší.
Situace v zásobování pitnou vodou
Současný stav veřejného a individuálního zásobování
obyvatel ČR pitnou vodou lze z údajů za rok 1993 stručně charakterizovat
následovně: 15,3 % obyvatel je zásobováno z individuálních zdrojů a
84,7 % obyvatel je zásobováno z veřejných vodovodů. Voda veřejných vodovodů
pochází více než z poloviny (asi 55 %) ze zdrojů povrchových, z menší části
ze zdrojů podzemních. Voda povrchová není vždy odebírána z vodárenských
toků a nádrží (51 %), ale i z běžných toků (27 %) a jiných zdrojů (umělá
infiltrace, víceúčelové nádrže - 27 %), což předznamenává její jakost.
Vlivem intenzivního zemědělství, imisí, splachů a průsaků z řady lidských
činností však klesá kvalita vody i v samotných vodárenských tocích
a v podzemních zdrojích. Podzemní vody mohou obsahovat i některé nežádoucí
látky (dusičnany, radon) nebo jejich nežádoucí množství (železo, mangan,
atd.) přirozeně vyloužené z podloží.
Pouze necelou 1/3 vody z veřejných vodovodů
není nutné upravovat (jen se, vzhledem k dopravě potrubím, chloruje);
zbytek prochází několikastupňovou chemickou úpravou (zakončenou s následnou
chlorací), aby byly splněny požadavky normy pro pitnou vodu a voda mohla
být klasifikována jako zdravotně nezávadná.
Kvalita pitné vody v České republice
Získat reprezentativní představu o kvalitě pitné
vody z veřejného zásobování v ČR umožňuje "Systém monitorování zdravotního
stavu obyvatelstva ve vztahu k životnímu prostředí" a to jeho Projekt
II: Zdravotní důsledky a rizika znečištění pitné vody. Monitorování
zahrnuje Prahu, všechna bývalá krajská města, 29 okresních měst a některé
menší vodovody, což úhrnem představuje téměř 4 milióny zásobovaných obyvatel.
Výsledky za rok 1994 ukazují, že jakost pitné vody veřejného zásobování
v ČR odpovídá vyspělým evropským státům. Přesto se zjišťuje, že téměř 60
% distribuované vody nevyhovuje v některém z ukazatelů požadavkům normy.
Závažnou skutečností je překračování limitní
koncentrace pro obsah aktivního chloru (50 % případů), což spolu s
nedodržováním teplotního limitu (58 % vzorků) má za následek časté stížnosti
spotřebitelů. Přechlorovávání pitné vody není v souladu s pozitivním nálezem
koliformních bakterií (9 % případů). V 27 % případů bylo zjištěno překračování
limitu pro objemovou aktivitu alfa a obsah radonu. Z hlediska možného
negativního ovlivnění zdravotního stavu obyvatelstva je dále závažný nadlimitní
obsah dusičnanů (6,6 %) a rtuti (6,5 % - ostatní těžké kovy
v 1 - 2 %), z organických látek pak obsah chloroformu (12,4 % -
na výstupu z vodárny však až 25 %), 1,2-dichlorethanu (9,4 %) a
dichlorbenzenů (9 %). Na uvedených nepříznivých výsledcích se významně
podílí především asi 1/4 sledovaných vodáren, nejsou tedy ukazatelem plošné
kvality.
Z průzkumu (1994) kvality vody v malých vodovodech
zásobujících do 2000 obyvatel vyplývá, že situace je v průměru ještě horší
než u zmíněných velkých distribučních systémů. Jiné průzkumové šetření
kvality vody z individuálních zdrojů (125 studní) v jednom z okresů Západočeského
kraje v roce 1994 prokázalo, že voda ve 100 % nevyhovuje aspoň v některém
z ukazatelů normě, hygienicky nejzávažnějším kritériím nevyhovělo 97,6
% vzorků - nejčastěji v mikrobiologickém znečištění a obsahu dusičnanů,
amonných solí, železa a radonu. Tyto výsledky lze vztáhnout na podstatnoučást
území ČR.
Sledujeme-li tendenci v kvalitě vody nejvýznamnějších
veřejných vodovodů v ČR, pak musíme konstatovat, že kvalita v posledních
letech klesá (v průměru, nemusí se týkat všech zdrojů). Příčinou je
jednak zhoršující se kvalita vody surové, jednak zastaralá technologie
většiny vodáren a kritický stav rozvodné sítě a konečně (paradoxně) i šetření
vodou, které má za následek větší stagnaci vody v potrubí dimenzovaném
na nadměrnou spotřebu.
Kvalita pitné vody v určitém místě
Tyto obecné informace o kvalitě pitné vody však poskytují
uživatelům Manuálu prevence pouze náhled na závažnost problematiky a nemohou
být přirozeně vodítkem k přístupu k místním zdrojům, jejichž kvalita v
rámci naší země může být - a je - zcela odlišná. Někde vhodná pro
kojence, jindy skrývající riziko i pro zdravé spotřebitele. O kvalitě konkrétního
zdroje je nutné se informovat u příslušného provozovatele, na MÚ nebo OHS.
Není-li kvalita vody u individuálního zdroje známa, je nutné ji alespoň
jednou do roka, nebo podle potřeby i častěji, nechat zkontrolovat pro tento
účel akreditovanou laboratoří. Pro prvotní a obecnou informaci není
nutné dělat rozbor všech 89 položek podle ČSN 75 7111 "Pitná voda", stačí
provést základní chemický a mikrobiologický rozbor, který trvá asi týden
a stojí 500 - 1200 Kč. Laboratoř, neodebírá-li vzorky sama, by měla
poučit o správném odběru vzorku a dodat speciální sterilní lahvičku na
mikrobiologický rozbor.
Vliv pitné vody na
zdraví
Zdravotní rizika mohou plynout z konzumace vody bakteriálně
či biologicky kontaminované, z vody s vyšším obsahem chemických či radioaktivních
látek a prvků, ať už umělého nebo přirozeného původu. Pomineme-li rizika
spojená s kvantitou - s nedostatečným příjmem tekutin (vody) nebo naopak
s příjmem nadbytečným u některých patologických stavů, kde konzumace až
desítek litrů vody denně může znamenat významnou zátěž některými obsaženými
kontaminantami, nutno počítat s účinky akutními i chronickými.
Za zdravotně nevýznamné (a bohužel stále více
opomíjené) jsou považovány organoleptické vlastnosti vody - pach, chuť,
vzhled. Ještě před 70 - 50 lety byl zcela samozřejmý požadavek, že
pitná voda má být chutná a osvěžující; dnes už pouze "její smyslově postižitelné
vlastnosti nemají bránit jejímu požívání". Přitom senzorické poruchy jsou
u pitné vody velmi časté a mohou působit u člověka odpor a odklon k požívání
méně zdravých nápojů, u některých jedinců i poruchy trávicí soustavy (nauzea
apod.).
Z hlediska akutního účinku je významná mikrobiální
kvalita vody. K otravám toxickými látkami z vody u nás již prakticky nedochází,
i když je nelze s rostoucím počtem nejrůznějších havárií do budoucna nikdy
vyloučit.
Fekálním znečištěním se do vody dostávají mnohé
patogenní střevní mikrobi rodů Salmonella a Shigella, Vibrio cholerae,
rod Leptospira, druh Yersinia enterocolitica, Campylobacter fetus a enteropatogenní
a enterotoxigenní typy Escherichia coli. Kromě toho ve vodě lze najít podmíněné
patogeny jako druh Pseudomonas aeruginosa, rody Flavobacterium, Klebsiella
a Serratia a v poslední době stále více prokazovaná atypická Mycobacteria,
zvláště rod M.kansasii. Ve vodě najdeme ale i různé další bakterie,
které mohou způsobovat organoleptické závady (pach, chuť), např. sirné
a železité bakterie apod.
Pokud se týká střevních patogenů, pak minimální
infekční dávka schopná vyvolat onemocnění u člověka kolísá podle druhu
(Salmonella 2-5, enteropatogenní E.coli 1010 atd.) a je ovšem
závislá i na momentálním zdravotním stavu a věku postiženého jedince.
Málo osvětlenou otázkou je, může-li pomnožení
saprofytní, zdravotně nezávadné mikroflory (tzv. psychrofilní a mezofilní
bakterie), nad normou přípustnou mez mít zdravotní dopad. Ze zkušeností
a výzkumů potravinářské mikrobiologie vyplývá, že lidské zdraví mohou
ohrozit i organismy saprofytické, které svou metabolickou činností,
podmíněnou enzymatickým vybavením, mohou proteolyticky a lipolyticky měnit
některé součásti poživatin. Vzniklé štěpné produkty představují zdravotní
riziko (zažívací potíže, průjmy, snížení výkonnosti a odolnosti) zvláště
pro děti a staré osoby. Obdobné produkty s nejvyšší pravděpodobností
vznikají i při odumírání a rozkladu samotných bakteriálních buněk. Analogicky
lze takové riziko odvodit i pro kontaminovanou vodu, zvláště je-li použita
pro přípravu kojenecké stravy.
Významnou roli může hrát také kontaminace vody
viry. Voda může být kontaminována více než 100 druhy virů, nejvýznamnější
je skupina enterovirů a virus hepatitidy A. Tyto viry mohou způsobit
akutní gastroenterická onemocnění, současně však mohou postihnout i jiné
orgány - např. respirační, mozek a mozkové blány, oční spojivky apod. K
vstupu infekce může dojít cestou trávicího traktu po napití vody, ale také
vzduchem při zavlažování skrápěním nebo při sprchování a kontaktem při
koupání (zánět spojivek). Izolace a průkaz virů z vody je velmi náročné
a tak stanovení virů ve vodě nepatří k rutinním zkouškám. Proto není ani
dostatečný přehled o situaci v pitných vodách. Má se však za to, že dávka
volného chloru účinná na bakterie působí desinfekčně i v případě virů.
U stálých uživatelů domovních studní, kde bychom
vzhledem k rozšířené mikrobiální kontaminaci očekávali vysoký výskyt průjmových
onemocnění, sehrává zřejmě obrannou roli získaná tolerance k danému druhu
a dávce.
Anorganické i organické chemické toxické látky
obsažené ve vodě mohou v našich podmínkách představovat různě významnou
zátěž s následným rizikem negativního chronického účinku na organismus.
Těžké kovy (Pb, Cd, Hg, Cr, As, Ni ad.),
schopné vyvolat poškození především jater a ledvin, dále poškození krvetvorby,
alergie a v některých případech zřejmě i nádorový proces, nedosahují ve
zdrojích ČR kritických hodnot. S výjimkou omezených lokalit, kde vyšší
obsah těžkých kovů může být dán i přirozeně z podloží, je situace příznivá
ve většině veřejných vodovodů i domácích studní.
Naopak asi nejvíce diskutovaným problémem pitné
vody jsou dusičnany, schopné vyvolat nejenom alimentární methemoglobinémii
u kojenců a některých nemocných s chorobami srdce nebo s poruchami metabolismu,
ale také, stejně jako dusitany, mohou být prekurzory N-nitrososloučenin
(nitrosaminů a nitrosamidů), látek s karcinogenním účinkem. Zatímco voda
z veřejných vodovodů v naprosté většině případů vyhovuje požadavku normy
(50 mg/l), ale ne vždy ji lze označit za vhodnou i pro kojence (15 mg/l),
vážná je situace u individuálních zdrojů, kde až 3/4 nejsou vhodné
pro kojence, polovina nevyhovuje limitu normy a podle některých studií
asi 1/4 zdrojů má obsah NO3 - vyšší než 100 mg/l.
Široké spektrum organických látek typu chlorovaných
uhlovodíků, PAU, chlorovaných benzenů apod. představuje vážný hygienický
problém. I když se v pitných vodách vyskytují ve velmi nízkých koncentracích
(dokonalý přehled dosud chybí, protože tento druh látek byl u nás zahrnut
v normě na pitnou vodu teprve od roku 1991), vynikají často vysokou toxicitou
a schopností vázat se a kumulovat v tkáních. Řada z nich má prokázaný
mutagenní a karcinogenní účinek, řada dalších je z něho podezírána.
Jejich výroba, užití (především ve formě pesticidů v zemědělství, dále
v nejrůznějších průmyslových činnostech, včetně dopravy) i výskyt v prostředí
stoupá, jsou ohroženy zdroje pitné vody a v současnosti používané vodárenské
technologie dokáží tyto látky jen těžko odstranit.
Specifickou a zdravotně významnou skupinu organických
látek v pitných vodách tvoří desinfekční prostředky a jejich vedlejší produkty.
Desinfekce představuje zřejmě nejvýznamnější krok v úpravě vody pro veřejné
zásobování. Účinné chemické biocidní látky jako chlor, chloraminy či ClO2
vedle destrukce mikrobiálních agens však mají schopnost reagovat s organickými
látkami (tzv. huminové látky) přirozeně se vyskytujícími zvláště v povrchových
vodách za vzniku nových nežádoucích sloučenin. Vznikají tzv. trihalometany,
jejichž nejznámnějším zástupcem je v našich podmínkách chloroform.
Řada studií dokládá vliv konzumace chlorované
vody na vznik rakoviny, zvláště močového měchýře a konečníku (v USA z 9
%, resp. 18 % všech případů). Přestože se o průkaznosti studií, výši expozice
i obecné platnosti výsledků studií vedou diskuse, většina vedlejších produktů
desinfekce je podle IARC klasifikována jako podezřelý karcinogen a jejich
riziko není zpochybňováno.
Riziko onemocnění rakovinou následkem vedlejších
produktů desinfekce vody je však o několik řádů nižší než riziko onemocnění
a úmrtí na choroby způsobené patogenními organismy v pitné vodě.
Expozice ionizujícímu záření může být příčinou
dvou druhů zdravotních účinků:
-
deterministického či nestochastického (dříve
prahového), kdy stupeň poškození je proporciální k dávce a v oblasti nejmenších
dávek efekt vůbec nenastává, a
-
stochastického (dříve bezprahového), kdy každé
zvýšení dávky je spojeno s úměrným zvýšením pravděpodobnosti pozdních změn
vázaných na ozářenou tkáň a tato závislost platí i pro oblast dávek nejnižších.
Hlavním zájmem z pozdních účinků jsou nádory a genetická poškození.
Přestože geologické podloží ČR je z velké části tvořeno
vyvřelými a metamorfovanými horninami, které představují nejvýznamnější
zdroj přírodní radioaktivity a uvolňovaný radon tvoří rozhodující podíl
(až 55 %) na celkovém ozáření lidského organismu, dávka přijatá z přírodní
radioaktivity je vždy pod prahovou koncentrací akutních účinků a co se
týče pitné vody, nelze její příspěvek (cestou skutečné ingesce) považovat
za významný.
Problém kontaminace pitných vod pak téměř zastřel
skutečnost, že pitná voda není a ani nemůže být chemicky čistá kapalina
H2O, ale obsahuje přirozeně a v často významně různém množství také
zdraví prospěšné součásti. Ať už jsou to:
-
esenciální stopové prvky (Cr, Mn, Cu,
Zn, Fe, Mo, Se, F, J atd.) nebo
-
hlavní minerálie (Ca, Mg, Na, K, Cl).
Pitná voda je obsahuje v iontové, oproti potravinám
lépe vstřebatelné formě a tak může v některých případech významně přispívat
k plnění potřebné denní dávky řady deficitních prvků. Naopak, některými
výrobci propagovaná konzumace destilované nebo demineralizované vody může
způsobit vážné poruchy minerálového metabolismu.
Škodlivý však není jen deficitní příjem esenciálních
prvků, ale i příjem nadbytečný: sodík (!), selen atd. Příkladem je také
například fluor, který v nedostatku v určitém věku působí zvýšený výskyt
zubního kazu, v nadbytku pak tzv. fluorózu, projevující se m.j. poruchou
skloviny. Od fluorizace pitné vody se v ČR v současné době již všude
ustoupilo a u ohrožených skupin populace se provádí cílená substituce fluoru
v tabletách.
Jedním z nejdéle prokázaných vztahů minerálů
v pitné vodě k lidskému zdraví je příznivý vliv dlouhodobé konzumace "tvrdší
vody" (obsah vápníku a především hořčíku) na výskyt kardiovaskulárních
chorob.
Potřeba esenciálních prvků je však individuálně
specifická a stanovit všeobecně platné jejich optimální složení v pitné
vodě lze pouze jako doporučení, nikoliv závazný požadavek.
Důsledný ošetřující lékař, který do komplexního
působení na pacienta samozřejmě zahrnuje i otázku výživy, by se neměl
zapomenout informovat, jakou vodu (včetně obsahu minerálů) pacient pravidelně
konzumuje.
Hodnocení rizika
Při interpretaci jistě varujících údajů o kvalitě
pitní vody je nutné si uvědomit, že prosté překročení limitní hodnoty ještě
nemusí znamenat zdravotní ohrožení. Limitní koncentrace škodlivin v ČSN
75 7111 "Pitná voda" jsou podle doporučení WHO formulovány s bezpečnostním
koeficientem tak, že ani při krátkodobém překročení limitní hodnoty 10
- 100x nedojde obvykle k přímému a zjistitelnému zdravotnímu poškození
konzumenta. Tomu odpovídá i skutečnost, že v roce 1994 nebyl hlášen žádný
případ přímého zdravotního poškození či úmrtí z pitné vody veřejného zásobování,
ať už původu infekčního nebo toxického. Byly však registrovány případy
střevních onemocnění, kdy zdrojem mohla být kontaminovaná soukromá studna.
I když riziko přímého zdravotního poškození z
pitné vody (mimo studny) je v ČR minimální, je nepochybné, že v mnoha případech
dochází k zbytečné zátěži lidského organismu, což se může projevit až za
delší dobu po expozici a ve vztahu k pitné vodě kauzálně nespecifickým
způsobem.
Hledání alternativ
Je známo, že pouze méně než 1 % vyrobené a
vodárenskou sítí distribuované pitné vody se skutečně lidmi v nějaké
formě požije. Navíc zřejmě stále klesá podíl této vody na celkovém
denním příjmu tekutin cca 2 l/den (přesné údaje z ČR nejsou k dispozici,
celosvětový trend je ale evidentní). Stále stoupá počet lidí, kteří
pitnou vodu z vodovodu považují za něco nezdravého, či dokonce škodlivého
- a to dokonce i tam, kde kvalita vody celkově i po chuťové stránce odpovídá
příslušné normě. Pak může být jejich pocit neoprávněný a zasvěcená
informace o kvalitě vody by je měla zbavit zbytečného psychického stresu
(pokud již nepřešli na alternativní zdroj).
Nebo může být jejich pocit oprávněný a to ze
dvou důvodů:
-
Bezpečné limitní hodnoty normy na pitnou vodu jsou
počítány pro průměrného spotřebitele a nemusí ve všech směrech vyhovovat
některým rizikovým skupinám: kojencům, nemocným lidem apod.
-
Stále více lidí začíná preventivně přistupovat k
lidskému zdraví svému či svých dětí, učí se zdravému způsobu života,
zajímá se o zdravou výživu a těžko je uspokojí konstatování, že mají k
dispozici "vodu zdravotně nezávadnou, která ani při trvalém požívání nevyvolá
onemocnění...." (jak ji definuje norma), ale chtějí vodu zdraví prospívající.
Zatímco potraviny si lze v širokém spektru vybírat, pitnou vodu mají lidé
denně z jednoho zdroje.
Jaké alternativy zásobování se nabízejí a jaká
nová rizika se objevují před těmi, kteří hledají vodu vyšší kvality?
Při výběru alternativ hraje roli mnoho faktorů.
Požadavky na kvalitu vody, dostupnost vhodného řešení, informovanost, socioekonomické
podmínky a další. Na čelném místě by se měla ze zdravotně-hygienického
hlediska uplatňovat zásada, že kvalitní a zdravá pitná voda je dána
především kvalitním zdrojem. Voda již znečištěná může být pomocí různých
technologií sice upravena tak, aby splňovala požadavky normy na pitnou
vodu, ale protože většina procesů úpravy nemá 100 % účinnost a bezchybnou
funkčnost, často snižuje obsah a narušuje poměr esenciálních prvků, měla
by tam, kde je to možné, býti dána přednost zdroji (nejlépe podzemní) vody
nevyžadující žádnou nebo minimální úpravu.
Voda z vlastní studny
-
Kvalita by měla být aspoň 1x ročně kontrolována.
-
Předpokladem kvality vody je ochrana okolí
a správné provedení studny - zajištění proti splachům, hloubka sahající
minimálně pod jednu nepropustnou vrstvu.
-
Vyskytne-li se znečištění, nutno analyzovat příčinu
a konzultací s hydrogeologem stanovit reálné možnosti nápravy: sanace
zdroje znečištění, utěsnění a prohloubení studny apod.
-
Pokud jde jen o studnu dlouho nevyužívanou, jednorázové
znečištění nebo je zastaveno stávající znečištění, stačí někdy jen vodu
vyčerpat nebo ji jednorázově dezinfikovat (přípravky Sagen, Savo,
Phar-X - Aqua 20 atd.). Voda by se však tímto způsobem neměla ošetřovat
častěji než 2x ročně a nejméně týden po aplikaci se nedoporučuje vodu používat
k pití a vaření. Použití baktericidních přípravků není drahé a je proto
dost uplatňované, ale ani neřeší kontaminaci chemickou, ani nemá smyslu
při kontinuálním bakteriálním znečišťování.
Voda z pramenů a veřejných studní
Řada lidí, kteří preferují jinou než vodovodní vodu
a nemohou či nechtějí si kupovat vodu balenou, si dováží vodu ze studní,
pramenů a studánek. Přestože chybí číselné údaje, počet takto zásobujících
se, především městských obyvatel není zanedbatelný.
-
Jde-li o veřejnou studnu (měla by být vždy
označena tabulkou, zda voda je pitná či nikoliv) nebo o pravidelně
kontrolovanou soukromou studnu na chatě, může jít o schůdné řešení - záleží
ovšem na čistotě přepravní nádoby, na době a podmínkách skladování vody.
-
Mnohem rizikovější ač ne předem zavrhnutelný
je dovoz vodyz přírodních pramenů a studánek, kterým většinou
chybí jakékoliv ochranné pásmo a které nejsou oficiálně vůbec kontrolovány.
Zde je nutné znát kvalitu vody, ale i ta se může změnit ze dne na den.
-
Bezpečnější jsou prameny vydatnější a upravené
tak, aby voda vytékala trubkou a do zakrytého prameniště nebyl vůbec přístup.
-
Vody stojaté a s volným přístupem k hladině
nelze v žádném případě k zásobování doporučit.
U vhodných pramenů je na místě ochrana, pravidelná
údržba a kontrola jakosti vody, kterou si však musí zorganizovat i zaplatit
sami uživatelé. Otevírá se zde prostor pro preventivní působení ekologických,
zdravotních či jiných dobrovolných organizací.
Při nutnosti použití neznámého zdroje vody
je třeba předpokládat bakteriální i chemickou kontaminaci. V případě bakteriální
kontaminace lze použít převaření (nejméně 20 minut) nebo jednorázové
dezinfekční tablety (např. Sterilag, Phar-X - Aqua, atd.). Při podezření
na chemickou kontaminaci je lépe vodu nepožívat vůbec, v krajním
případě lze použít kvalitní komerčně vyráběné přenosné filtrační zařízení
na principu ultrafiltrace keramická vložka) a sorpce na aktivním uhlí.
Je-li to možné, je v těchto zemích nejbezpečnější používat vodu balenou.
Převaření vody
Podle průzkumu v Torontu v roce 1993 plných 12
% obyvatel věří, že převaření vody je dostatečný způsob k získání kvalitní
pitné vody a praktikuje je.
Varem se opravdu může z vody odstranit
volný chlor i některé těkavé organické látky, radon a dále CO2
(důležité zvláště u kojenců a dětí). Při nejméně dvacetiminutovém varu
lze získat i jistotu baktericidního účinku. Neodstraní se tím však většina
chemických látek (těžké kovy, dusičnany...). Obsah volného chloru prakticky
na nulové hodnoty poklesne i stáním vody v otevřené nádobě při pokojové
teplotě za cca 60 minut.
Balené vody
Prodej balených vod má u nás dlouhou tradici. Vždy
však šlo buď o vody (minerální) léčivé nebo vody, které pro svou zvláštní
chuť byly považovány za osvěžující nápoj (minerální vody stolní a vody
s vysokým obsahem CO2 ať původu přirozeného nebo umělého u vod
sodových).
Teprve po roce 1990 se na trhu objevují balené
vody "prosté" (kojenecké a stolní), které mají představovat kvalitnější
alternativu k vodě pitné.
Mezi velkou nabídkou domácích a zahraničních
výrobků je nezbytné rozlišovat tyto základní druhy balených vod, lišících
se kvalitou i užitím:
-
Kojenecká voda (ČSN 56 7858) - nejjakostnější
přírodní voda, určená k stálé konzumaci především pro děti do 1 roku
věku, ale i pro ostatní skupiny obyvatelstva. Zdrojem musí být vhodná
podzemní voda stálé kvality, nevyžadující vodárenské úpravy. Celková mineralizace
- obsah rozpuštěných látek (dále jen RL) < 1 g/l. Voda nesmí být
chlorována, je povoleno zabezpečení ultrafiltrací nebo UV zářením a
mírná stabilizace vody CO2 tak, aby hodnota pH neklesla pod
6,0. Při sycení CO2 by mělo být na etiketě upozornění, že
pro kojence nutno CO2 varem odstranit.
-
Stolní voda (ČSN 56 7859) - přírodní voda
z podzemního zdroje. Na rozdíl od kojenecké vody je připuštěn vyšší
obsah některých látek (např. dusičnanů) a je povolena úprava vody fyzikálními
prostředky. RL < 1 g/l. Pokud má tato voda ukazatele jakosti shodné
s požadavky na vodu kojeneckou, může být se souhlasem hygienických orgánů
označena jako "vhodná pro přípravu kojenecké stravy".
-
Pitná voda (PN 01/90 konzumní voda) - voda
která vyhovuje ČSN 75 7111 "Pitná voda", nesmí být však chlorována.
RL < 1 g/l.
-
Sodová voda (PN 56 7860) - nápoj vyrobený
z jakékoliv pitné vody přidáním CO2 (nejméně 4 mg/l).
-
Minerální voda přírodní stolní (ČSN 86 8000)
- podzemní voda, která svým složením a vlastnostmi je vhodná jako nápoj
s předpokládanou občasnou konzumací a nevyznačuje se výraznými farmakologickými
účinky. Obsahuje více než 1 g/l, nejvýše však 6 g/l (podle nového návrhu
nejvýše 3,5 g/l), rozpuštěných minerálních látek nebo více než 1 g/l volného
CO2.
-
Přírodní léčivá voda (ČSN 86 8000) - voda
s vědecky prokázanými léčivými účinky. Jedná-li se o vodu více mineralizovanou
(RL > cca 3,5 g/l), měla by být používána jen v příslušných indikacích,
na doporučení lékaře a po určitou dobu.
-
Jiné druhy vod - na trhu se mohou objevovat
i zvláštní druhy jako elektrickým proudem aktivovaná (tzv. živá a mrtvá)
voda, destilovaná a deionizovaná voda atd. Tyto vody nemají charakter
vody pitné a nejsou určené pro vnitřní (dlouhodobé) užívání. V poslední
době se na trhu objevují i tzv. vody mineralizované (neplést s minerálními!),
které se vyrábějí z pitné vody umělým obohacením minerály (hlavně NaHCO3,
KHCO3, CaCl2, NaCl). Mají charakter nápojů a kvalitou
nemohou být srovnávány s přírodními minerálními vodami.
Pozitivum všeobecné dostupnosti kvalitních pitných
vod v obalech je nepříjemně vyvažováno průvodními negativními jevy. Cena
balené vody oproti vodě vodovodní je o 2 až 3 řády vyšší (v ČR asi 600
- 700x). Nevratné obaly představují velkou zátěž pro prostředí. Od zdroje
ke spotřebiteli bývá dlouhá cesta, místně i časově. Transport na velké
vzdálenosti znamená opět nemalou zátěž životního prostředí; časové prodlení
- týdny i měsíce v klimatických podmínkách ne vždy vyhovujících - pak nese
riziko ovlivnění vody samotné, zejména po stránce mikrobiální.
K jakým zásadám by měl
spotřebitel přihlížet?
-
Rozlišovat mezi jednotlivými druhy vod. K stálému
pití jsou vhodné vody kojenecké a stolní, zejména s obsahem RL 250 - 500
mg/l.
Vody minerální stolní by se měly konzumovat jen
občas a nikdy ne více než 2 l/den (optimálně asi do 0,5 l), je dobré
střídat různé druhy; kojenci by je však neměli pít vůbec. Některé minerální
vody v závislosti na složení jsou nevhodné i pro děti a nemocné s určitými
chorobami.
Vody sodové bývají kvalitou nesrovnatelné s vodou
stolní či kojeneckou, jako nápoj nejsou ani určeny pro trvalé požívání.
-
Dávat přednost vodám s kratší záruční lhůtou,
prodávaným v obchodech, kde jsou vhodné podmínky na skladování v chladu
a temnu. Průhledný obal umožňuje vizuální kontrolu.
-
Dávat přednost domácím výrobkům před zahraničními.
Nejen z ohledu na ochranu životního prostředí, ale i kvůli větší jistotě
o kvalitě. Většina dovážených vod např. neručí (podle předpisu EU) za mikrobiální
kvalitu po celou dobu trvanlivosti, ale jen do 12 hodin od výroby; často
není znám způsob zabezpečení zdroje a způsob úpravy. V prodeji se také
často objevují neschválené výrobky.
-
Přestože přítomnost vyššího množství CO2
příznivě ovlivňuje chuť a působí konzervačně, není přímá konzumace více
sycených vod příliš vhodná. Tyto vody jsou jednak kyselejší, jednak volný
CO2 může (zvláště u dětí) mechanicky rušit proces zažívání.
Při přípravě stravy či nápoje kojencům je nutné CO2 odstranit
varem.
-
Pokud je voda používána k přípravě umělé kojenecké
výživy na bázi kravského mléka, měla by být vybrána co nejméně mineralizovaná
voda; s obsahem dusičnanů < 15 mg/l a obsahem sodíku < 20 mg/l.
Pokud nejde o vodu kojeneckou (dle ČSN 56 7858), měla by být nejprve voda
převařena.
-
Je-li lahev s vodou otevřena a není-li hned spotřebována,
nemělo by se pít přímo z lahve (riziko kontaminace), voda by měla
být uchovávána v chladu a spotřebována do 3-4 dnů.
-
Kupovat vody, kde je na etiketě vyznačeno aspoň
základní minerálové složení a věnovat mu pozornost. Některé druhy vod
(nejen minerálních, ale i stolních), mohou být některými svými komponenty
méně vhodné či nevhodné pro kojence a nemocné s urolitiázou, sodíkovou
dietou apod. Naopak pro některé zdravotní stavy mohou být tyto či jiné
vody prospěšné, podílejí-li se významněji na substituci chybějících prvků
(deficit ze stravy, průjmy, tubulopatie). Z hlediska dlouhodobého příjmu
lze pro průměrného spotřebitele orientačně uvést optimální hodnoty některých
hlavních mineráliích: Ca > 40-80 mg/l, Mg > 20 mg/l, K > 1 mg/l, Na <
20 mg/l, Cl- < 25 mg/l, SO42- <
240 mg/l, NO3- < 10 mg/l.
Pro základní přehled je uvedeno rozdělení v ČR
vyráběných stolních a kojeneckých balených vod.
-
Vody kojenecké:
AQUA PLUS, ČESKOMORAVSKÁ VODA, MIMI, VYSOČINKA.
-
Vody stolní (vhodné pro kojence):
ARTES, DOBRÁ VODA (modrá), HORSKÝ PRAMEN.
-
Vody stolní:
AQUA VIVA, DOBRÁ VODA (červená), KRISTAL, METUJKA,
OASA, TOP AQUA, VYSOČINKA (sycená CO2).
Ze zahraničí byl schválen dovoz téměř 50 různých
druhů.
-
Jako kojenecké vody byly klasifikovány:
slovenská LUCKA a francouzské EVIAN a CELTIC.
Výdejní automaty
Výdejní automaty na pitnou, nebo jak prodejci ne
zcela správně označují na "nebalenou stolní vodu", představují novou, v
některých městech rychle se rozšiřující alternativu zásobování vodou vyšší
kvality.
-
Princip: ze zdroje stolní nebo kojenecké vody
je za přísných hygienických opatření rozvážena cisternou voda do výdejních
stojanů, kde je chlazena (v zimě zahřívána) na stálou teplotu 8 - 12°C
a obden vyměňována za novou. Zákazník se sám obslouží vhozením mince a
postavením vlastní nádoby pod výtokovou trubici.
-
Výhody: zákazník získá čerstvou nechlorovanou
vodu, po chemické a mikrobiologické stránce srovnatelnou s prodávanými
stolními vodami a to za výrazně nižší cenu; navíc odpadá problém hromadění
nevratných a transport vratných obalů.
-
Nevýhody: vysoké nároky na hygienickou kvalitu
provozu a obsluhy; prodejce ručí za kvalitu vody jen do okamžiku výdeje.
Je na zákazníkovi, aby své nádoby pravidelně udržoval v čistém stavu, vodu
uchovával v chladu a do prodejcem doporučené doby (obvykle 3 dny) ji spotřebovatel.
"Vodní filtry"
Z hlediska ceny za upravený litr vody a náročnosti
na obsluhu představují tzv. "vodní filtry" (správně: zařízení na doúpravu
pitné vody v domácnosti) nejlevnější a nejpohodlnější variantu z nevodárenských
způsobů zásobování vodou - přesto se těší nejhorší pověsti. Ne neoprávněně.
Bylo by samozřejmě nesprávné nepřiznat, že většina
"filtrů" po určitou dobu skutečně může vodu v některém z parametrů zlepšovat.
Zkušenosti však ukazují, že riziko často převyšuje možný zisk.
Tato zařízení pracují na různém principu:
mechanická filtrace, sorpce na aktivním uhlí a
podobných médiích, výměna iontů na ionexech, usmrcení či zábrana růstu
bakterií pomocí UV-záření, ozónu nebo těžkých kovů apod. Většinou se jedná
o kombinaci 2-3 způsobů úpravy, protože každý působí pouze selektivně na
určitý druh znečištění.
Základní typy "filtrů" jsou:
-
nádobový (2 nádoby spojené přes filtrační vložku,
voda protéká samospádem)
-
"point-of-use" (přístroj se montuje těsně před nebo
na vodovodní kohoutek, voda protéká pod tlakem)
-
"point-of-entry" (přístroj o větší kapacitě se montuje
na vodovodní potrubí na vstupu do objektu a upravuje vodu pro celý objekt
- tento typ je oproti předchozím relativně nejbezpečnější, protože má značnou
kapacitu a je dodáván a kontrolován odbornou firmou na základě provedeného
rozboru vody).
Problémy s užitím "vodních filtrů" mohou mít původ
v přístrojích samotných, v návodu k užití a v obsluze.
Chyby přístrojů:
-
účinnost není konstantní po celou dobu životnosti;
žádný z prodávaných systémů nedává uživateli možnost v plné míře si průběžně
kontrolovat jakost vyrobené vody ani stupeň vyčerpanosti náplně
-
z vody jsou odstraňovány nežádoucí součásti nadměrnou
výměnou za jiné, ve zvýšeném množství taktéž nežádoucí (chloridy, sodík,
sírany)
-
z vody jsou vedle nežádoucích odstraňovány i součásti
prospěšné (Ca, Mg, stopové esenciální prvky), případně se mění jejich přirozený
poměr
-
filtrační jednotka slouží jako živné médium pro růst
ve vodě obsažených mikroorganismů a je zdrojem bakteriální kontaminace,
chuťových a pachových závad - tomu bývá předcházeno impregnací filtrační
náplně stříbrem, nezřídka pak ale dochází k uvolňování stříbra do filtrátu;
některé systémy dokonce uvolňují kovy (Cu, Zn, Ag) do filtrátu záměrně
pro jejich baktericidní účinek.
Chyby návodů k použití:
-
výrobce (prodejce) doporučuje "plošné" použití přístroje
bez znalosti typu vody a její kontaminace
-
výrobce slibuje odstranění i těch kontaminant, které
přístroj odstranit nedokáže, nebo neurčitými sliby ("100 % superčistá voda
po celý rok") v neinformovaném zákazníkovi tuto představu vyvolává
-
neurčitá nebo nadhodnocená informace o životnosti
filtrační vložky
-
několikanásobné nadhodnocení doporučené rychlosti
průtoku, které má za následek výrazné snížení účinnosti a předčasné vyčerpání
filtrační náplně
-
neúplný návod, neodborný překlad z cizího jazyka,
neinformovanost prodejců.
Chyby obsluhy:
-
nedodržování návodu (proplach po delší odstávce filtru)
-
přetěžování přístroje nadměrným průtokem
-
nerespektování doby životnosti náplně (po vyčerpání
sorpční kapacity může docházat k vyplavování již zachycených škodlivých
látek).
Složitá problematika úpravy vody v rukou neodborníků
bez možnosti pravidelné kontroly účinku vede hygieniky k opatrnosti při
doporučování "vodních filtrů" pro řešení problémů s kvalitou pitné vody.
Za nejvhodnější a nejzdravější musí být vždy považován kvalitní zdroj vody,
která již nemusí být upravována.
Pokud se přece jenom někdo rozhodne pro alternativu
"vodního filtru", je na místě řídit se následujícím doporučením:
-
Při rozhodování o koupi vyhledávejte na prodejci
nezávislé odborné informace.
-
Informujte se o kvalitě své vody a druhu kontaminace,
případně nechte udělat rozbor. Nesnažte se upravovat vodu výrazně znečištěnou;
čím složitější úprava, tím větší riziko a menší pravděpodobnost kvalitního
produktu.
-
Při nákupu vyžadujte určité a jasné informace o průtoku,
účincích, podmínkách provozu a životnosti (vše musí být uvedeno v návodu).
Pokud průtok uveden není nebo je větší než 0,5 l/min., je dobré dodržovat
vyzkoušené pravidlo, že na jednosložkových sorpčních filtrech, jakými jsou
filtry z aktivního uhlí, by množství přefiltrované vody za jednu minutu
mělo být přibližně rovno nebo menší, než je objem filtrační vložky. Tedy
např. přes vložku o objemu 0,15 l, kterou jsou vybaveny nejmenší dřezové
filtry, můžeme kvalitně profiltrovat jen asi 0,1 - 1,15 l/min.
-
Kupujte jen takový "filtr", jehož výkon a účinnost
odpovídají vašim požadavkům. V návodu by mělo být jasně uvedeno, které
látky přístroj schopen odstranit je a které není. Nevolte přístroje na
bázi reverzní osmózy, deionizace nebo destilace, které jsou sice účinné,
ale zároveň vodu zcela demineralizují, čímž vzniká téměř destilovaná voda,
která nemá charakter vody pitné a nelze ji používat jako trvalou
její náhradu.
-
Vždy si zkontrolujte, zda vámi kupovaný "filtr" byl
schválen ministerstvem zdravotnictví ČR. Nutno však vědět, že schválení
MZ ČR pouze dokládá, že "filtr" nezhoršuje kvalitu vstupní vody, ale vůbec
neručí za jeho účinnost.
-
Po odstavení z provozu přístroj propláchněte, po
delší odstávce nejméně 15-20 minut. Pokud je kapacita uváděna počtem proteklých
objemů (litrů), sledujte pečlivě svou spotřebu. Filtrační náplň vyměňujte
nejpozději v intervalech doporučených návodem.
-
Nepoužívejte filtrát pro přípravu kojenecké stravy.
Závěr
Zásobování pitnou vodou je složitý systém, jehož
kvalita závisí na řadě faktorů jak přírodních, tak civilizačních, a jako
takový umožňuje a i vyžaduje intervenční opatření na všech úrovních. Nejdůležitějším
opatřením je ochrana všech vodních zdrojů, resp. celého přírodního a životního
prostředí člověka, která musí být účinně legislativně zakotvena na úrovni
státu i obcí. Obcím přísluší nejdůležitější konkrétní krok: místní ochrana
jednotlivých zdrojů pitné vody.
Kvalitní zdroje by měly být přednostně využívány
pro výrobu vody pitné, nikoliv užitkové či průmyslové. Je nutné odmítnout
krátkozraké technokratické tendence, že moderní úpravou lze z jakékoliv
(jakkoli znečištěné) vody vyrobit kvalitní vodu pitnou. U nových projektů
by se neměla trvale opomíjet možnost dvojích rozvodů vody (pitné x užitkové),
jednou z možností je i zprovoznění nových místních zdrojů kvalitní pitné
vody formou veřejných studní (příklad Brna-Žabovřesk). Samozřejmostí by
měly být investice do zlepšení stavu rozvodných sítí i technologického
vybavení vodáren.
Občan má možnost ovlivnit kvalitu své vody
jednak přímo (vzácně volbou zdroje, častěji volbou některé z výše uváděných
alternativ), jednak nepřímo tím, že buď jako vlastník individuálního
zdroje má jeho ochranu do značné míry ve svých rukou nebo svým aktivním
zájmem o správu věcí veřejných různými formami podporuje systémově správné
rozhodnutí v případě ochrany větších zdrojů.
Každý by si měl však uvědomit, že rámce legislativních
opatření i možnosti konkrétní ochrany jsou dány způsobem života společnosti
a jí přijatou stupnicí hodnot a priorit. Zde spočívá prvotní příčina problémů
a tedy i klíč ke skutečně účinným preventivním opatřením. Klíč je v rukou
každého jednotlivce.
LITERATURA:
-
Guidelines for drinking-water quality. Vol.1. WHO,
1993.
-
Kolektiv autorů: Hygienický význam životních dějů
ve vodách. Avicenum, 1979.
-
Morris,R.D., et al: Chlorination, Chlorination By-products,
and Cancer: A Meta-analysis. Am. J. Publ. Health, 1992, 82, 955-963.
-
Balená voda - zdravotní a hygienická hlediska (sborníky
ze seminářů). ČVTVHS, Praha 1993 a 1995.