ÚČINKY OZÓNU V MEDICÍNĚ

(s ohledem na využití v rehabilitaci)

Biochemický princip působení ozónu na prokrvení

 Při reakci ozónu v krvi probíhají pouze iontové mechanismy. Čím je ozónová koncentrace vyšší, tím více vzniká peroxidických produktů. V mediích s hodnotami pH rovnými nebo většími než 8,0 lze počítat se vznikem reakčních radikálových produktů. Při ateroskleróze se pozoruje hypoxémie s malým parciálním tepenným tlakem kyslíku, s úbytkem hemoglobinu, zvolněným krevním proudem, s poruchami difúze s cytotoxickým stavem, sice s dostatečným transportem kyslíku do buňky, ale s porušením mitochondriálnich dýchacích pochodů. Oxidace je tudíž nedostatečná. Arteriosklerotické změny jsou hlavní doménou ozónové terapie, která ovlivňuje přímo kyslíkový metabolismus. Efekt je zjistitelný měřením venózního a arteriálního parciálního tlaku p02. Výsledkem je zvýšení arteriálního p02 (nad 100 torrů) a pokles venózního p02 (pod 40 torrů), čími se dosáhne zlepšení transportu a využití kyslíku.

 Působeni ozónu na metabolismus kyslíku lze objasnit přímými i nepřímými zásahy do reakčních dějů. Jde o :

Další biochemická pozorování při poruchách prokrvení

 Při studiu účinků ozónu byly prováděny zkoušky krve u mladých mužů, kteří byli vystaveni 2 3/4 hod. dávce ozónu 0,5 ppm, kteří pak vykazovali signifikantní změny jak v erytrocytech, tak v séru. Fragilita membrány erytrocytů a enzymatická aktivita glukoso-6-fosfátové dehydrogenázy a laktát-dehydrogenázy byly zvýšeny, zatímco acetylcholinesteráza a redukovaná glutathion-reduktáza nebyly signifikantně změněny. Vitamín E v séru a niveau lipidové peroxidace byly zvýšeny. Nálezy svědčí pro to, že po expozici ozónem stoupají parametry pro metabolickou aktivaci erytrocytů.
 

Baktericidní a virucidní vlastnosti ozónu

 Vysvětlení baktericidního účinku ozónu spočívá v rozrušeni struktury stěny (kapsidů obalu) peroxidací fosfolipidů a lipoproteinů. Pak teprve dochází k vazbě na DNA nebo RNA. Rozdíl v působení na vyšší organismy spočívá v tom, že ozón je při stoupající dávce dříve toxický pro infekční zárodky než pro člověka. Příčinu usmrcení bakterií a virů při lokálním užití ozónu je možné tedy spatřovat hlavně v silném oxidačním potenciálu (E = 2,07 V), což vyplývá ze struktury molekuly ozónu. Uvedené mechanismy vysvětlují příznivé účinky při léčení infikovaných ran, ulcus cruris, dekubitů, ekzémů, dermatomykóz či vředů z ozáření. V těchto případech se používá zevní aplikace formou zvonů nebo sáčků a vysokých koncentrací 40 - 100 ug/ml.

 V některých případech se mechanismus vlivu ozónu vysvětluje také poškozením polypeptidových řetězců a proteinů obalu. Toto může vést k poruše adhezivní schopnosti viru, přičemž se rozlomí RNA na dva díly a tím se výrazné ovlivni replikačni schopnost. Tak lze vysvětlit účinek i na viry (Picornaviry) které ve svém obalu neobsahují lipidy. Mnohé viry mají fosfolipidový obal, a protože se ozón na lipidy váže, dochází tím k poruše infekciozity. Lipidový obal mají herpes viry (H.simplex, H.zoster, Varicella, Cytomegalovirus, Epstein-Barrové virus), dále paramyxoviry (příušnice, spalničky), orthomyxoviry (influenza). rhabdoviry (vzteklina) a retroviry (HIV). HIV virus má vnější obal z dvojité lipidové vrstvy z různých proteinů a 2 molekul RNA.

Dalším možným vysvětlením účinku je

Ozónová molekula má výrazný dipólóvý charakter a elektrický náboj. Tuky, jak známo, jsou estery glycerolu s mastnými kyselinami. Podle toho kolik kyselin je esterifikováno, rozeznáváme mono, di, tri glyceridy. Mastné kyseliny jsou nasycené a nenasycené. Převládají kyseliny s 16 a 18 uhlíkovými atomy. Tuky s nenasycenými kyselinami mohou adovat vodík, halogeny nebo podléhají oxidaci. Např. adicí molekuly ozónu vznikají ozonidy, které působením vody se rozpadají na dvě nízkomolární sloučeniny s aldehydovými skupinami .

 Ozón reaguje v krvi velmi rychle s nenasycenými mastnými kyselinami formou C=C dvojné vazby za tvorby vysoce reaktivních peroxidů s krátkými řetězci. Elektrofilní ozón, resp. peroxidy reagují s t.zv. Spikes virionů, t.j. s volným párem elektronů dusíku N-acetylglukosaminu, což je jejich chemická podstata. Tím je znemožněn kontakt viru s buňkou hostitele a virus nemůže do buňky penetrovat. Oxidace receptorů hostitelských buněk vede tudíž k přerušení cyklu rozmnožování virů.

 N-acetylglukosamin spolu s kyselinou glukuronovou jsou produkty rozkladu kyseliny hyaluronové jako zástupce mukopolysacharidů (látky z jednoduchých cukrů, aminocukrů a kyselin uronových s vazbou na bílkoviny). Kyselina hyaluronová je důležitou součástí např. synoviální tekutiny, sklivce, kůže, kdy zpevňuje buněčné struktury a brání průniku patogenních látek do organismu. Její rozklad umožňuje enzym hyaluronidáza, resp. hyaluronát - lyáza, který účinkuje jako "spreading factor" a umožňuje vnikání patogenních mikroorganismů do vaziva. Pochopení baktericidního efektu peroxidů dokresluje i jejich funkce při fagocytóze. Chronická infekce vzniká tehdy, nemohou-li leukocyty tvořit dostatek peroxidů, aby mohly zabíjet bakterie. Ozonizací dodané peroxidy působí synergicky s těmi jež vznikly intracelulárně.
 

 Literatura : Doc.Mudr Vladimír Resl - Základy a technika léčby ozonem