OZONIZACE VODY
Ozón při úpravě pitných
vod
Pro dezinfekci pitných vod
se používá ozón již od roku 1891, kdy byl využit první průmyslově sestrojený
generátor ozónu. Vzhledem k vysokým baktericidním a virocidním schopnostem
ozónu byl používán pro zajištění kvality vody při různých epidemiích a
silném mikrobiologickém znečištěni vody. Ve světě bylo zpočátku užití ozónu
omezováno na účinky dezinfekční, zlepšeni barvy s odstraňováním pachů,
ale s rozvojem znalosti o působeni ozónu došlo k rozšířeni ozonizace i
jako metody technologické.
Využití ozonizace při čištění a úpravě
vody má řadu předností:
-
ozonizací se nevnášejí do upravované vody žádné
cizí látky a nenastávají nežádoucí změny v minerálním složení vody
-
spolehlivé provedení dezinfekce ozónem je možno zajistit
i s přebytkem dávky, protože zbytkový ozón se vyloučí a přemění
na kyslík, takže nemůže působit nepříznivě na organismus spotřebitele
a naopak dochází ke zvyšováni obsahu rozpuštěného kyslíku, čímž se vrací
upravované vodě jedna z typichých vlastností přírodního zdroje
-
ozonizace umožňuje použití zhoršených zdrojů
pro úpravu pitné vody, které by při jiném způsobu nebylo možno použit vůbec,
nebo by bylo nutno provádět nákladné rekonstrukce stávajících provozů
-
ozón je účinným prostředkem k úpravě vod znečištěných
fenoly,sirovodíkem, sirnými a kyanidovými sloučeninami,
zapáchajícími látkami vnášenými některými řasami, silicemi nebo mikroorganismy
a také se snižuje obsah detergentů, pesticidů a herbicidů
-
použití ozónu je výhodné i v případech, kdy pro zhoršení
organoleptické vlastnosti vody, způsobené převážně látkami z minerálních
olejů, syntetických pracích přípravků, rozpouštědel
apod., běžně používané chemické úpravy koagulanty s následující rychlofiltraci
tyto látky nezachycují vůbec, nebo zachycují neuspokojivě, nebo když dochází
k tvorbě nežádoucích sloučenin
-
chlorací některých druhů organických látek
vznikají karcinogenní produkty, což vylučuje použití této chemikálie
při technologické oxidaci, např. dávkování do vody přitékající k úpravě.
Aplikací ozonizace se dosahuje nejen požadovaného stupně oxidace, ale současně
i dalších příznivých účinků ozónu na koagulační stupeň úpravy· pro
odstraňovaní železa a manganu je použití ozónu výhodné zejména
v případech, kdy obvyklé metody převedení do suspenze částečně nebo
zcela selhávají
Použití
ozónu při úpravě vody pro plavecké bazény
Chlor používaný jako
desinfekční prostředek reaguje s různým organickým znečištěním vody, tvoří
různé chlórové vazby se sníženým desinfekčním účinkem a také se tvoří látky
dráždící sliznici, oči a jsou původcem tzv. charakteristického chlórového
bazénového zápachu. Při zařazení stupně ozonizace s akt. uhlím se
tyto látky odstraňují a i při dávkování chloru tento zápach nevzniká a
chlor v běžných koncentracích nepůsobí rušivě.
Ozón je jedním z nejsilnějších
oxidačních prostředků, kterým lze při úpravě bazénové vody dosáhnout rychlejší
a účinnější desinfekce vody, vč. likvidace těch mikroorganismů a
virů, na které chlor v běžných dávkách nepůsobí. Ozón působí flokulačně
na anorganické i organické složky vody, což znamená značnou úsporu
srážedla a v řadě provozních případů lze úpravu provádět bez dávkováni
koagulačniho prostředku.
Pří použití ozónu se
dosahuje rozkladu a odbourání dusíkatých látek (močovina, čpavek
atd.) a ve spojení s filtrem s náplní aktivního uhli se likvidují tyto
sloučeniny a další organické látky, pričemž se zvyšuje obsah kyslíku
ve vodě a molekulovou reakcí ozónu dochází k odstraňování tzv.mikroznečištění
vody.